Veteráni – Inter Arma Silent Musae

Latinské přísloví, které je připisováno Cicerovi, je více než pravdivé, ony příslovečné výjimky jej jen potvrzují. Pokud je sbírání automobilových veteránů obklopeno můzami, potom Mohammed Mohiedin Anis v syrském Aleppu ví své!

Hromadění či sbírání automobilových veteránů patří v posledních padesáti letech k významným sběratelským počinům majetných i majetnějších lidí po celém světě. Existuje poměrně propracované veteránské hnutí, existují specializované aukční domy, dokonce jsou automobilové veterány klasifikovány v některých zemích jako investiční zboží.

Ceny veteránů letí vzhůru

Zvláště v poslední době, kdy cena i tzv. youngtimerů letí strmě nahoru, se automobilové veterány těší významnému zájmu kde koho. Není tedy divu, že je najdeme doslova po celém světě. Země, které zrovna mají tu smůlu, že se jejich obyvatelé či různí uchvatitelé a osvoboditelé rozhodli, že si z nich udělají dočasné, tu v kratším časovém horizontu, či v delším časovém horizontu, bitevní pole, jsou na tom dost špatně. Neživé věci fyzické podstaty jsou jistě až na tom posledním místě. Či alespoň jsou až na místech za živými či jen polomrtvými lidmi a jejich potřebami. I tak je však tristní vidět obrázky ze syrského Aleppa, kde měl Mohammed Mohiedin Anis sbírku či obchod s automobilovými veterány. Nedá se nic dělat, sběratel či obchodník může být alespoň rád, že je sám naživu.  A to není právě málo, zvláště, když si potom představíme, že Aleppo bylo během své téměř bezprecedentní historie vystaveno nejednomu násilí.

Jedno z nejstarších

Kořeny nejlidnatějšího syrského města s druhdy 1,8 miliony obyvatel, ležícího 50 km od tureckých hranic sahají až do druhého tisíciletí před naším letopočtem. Řadí se tak k jednomu z nejstarších stále obydlených měst nejen na blízkém východě, ale na celém světě. Aleppo postupně ovládali Chetité, Asyřané, Řekové a Římané, každý z těchto národů či národnostních proudů dal městu a jeho obyvatelům pořádně pocítit svoji vůli. Někdy kolem roku 673 našeho letopočtu město ovládli Arabové a dopadlo to podobně. Stejně jako o dalších cca šest století později, když si město vzali do svého majetku Mongolové. Zatím poslední „velké za uši“ dostalo město v letech 2012 až 2016 při bojích s „víš s kým, jehož jméno se nesmí v mnoha státech křesťanského souručenství ani vyslovovat“, ostatně stejně jako jména jeho podporovatelů s celosvětovou působností. Mohammed Mohiedin Anis má zkrátka smůlu, ale také štěstí v neštěstí – je naživu. Z jeho autoveteránů jsou ohrabky, stejně jako z jeho domu. Jde o strašný důkaz Cicerovy pravdy, že: „Ve válce mlčí můzy“.

Převzato z časopisu

Fotogalerie