Villa dEste 2021 – V plné kráse

Restriktivní opatření si nepěkně zahrála i se světovým podnikem elegance u italského jezera Como. Pořadatelé z BMW Classic Group zvládli podnik bravurně, byť v poněkud redukovaném formátu. 

Jenom dokázat dopravit mnohamilionové a křehké automobily přes půlku světa v byrokraticky sešněrovaném prostředí bylo husarským kouskem. O to větší a opravdovější byla radost přítomných z opětovných setkání a fandovství těch, pro jejichž privilegovaný a velmi omezený počet zůstala otevřená brána areálu Hotelu Villa d’Este.

BMW využívá soutěž elegance nejen k ukázkám exkluzivních a jedinečných automobilů minulosti, nýbrž také k prezentaci novinek. U některých si podává ruce minulost s budoucností. Letos se této cti dostalo konceptu BMW i Vision Circular, vize městské dopravy roku 2040, které již bylo k vidění na letošním mnichovském IAA. Páteční premiérou akci zahajoval. Zcela současný (s výrazným odkazem na romantiku minulosti) byl naopak na individuální objednávku postavený jediný kus Rolls-Royce Boat Tail, kabriolet s elegantní, dřevem obloženou zádí ve tvaru jachty a s vysouvacím piknikovým vybavením pro dva.

Další novinkou byl art car Project The 8 X Jeff Koons. Americký umělec strávil 285 pracovních hodin vizuálními úpravami sportovního BMW řady 8 Gran Coupé. Jeff navázal na svůj art car BMW M3 GT2, jenž závodil ve 24h Le Mans 2010, a zároveň připravuje půdu pro malou limitovanou sérií uměleckých speciálů, která bude debutovat v Los Angeles 2022.

Naším hlavním cílem byla však tradiční soutěž elegance. Přes pět desítek soutěžících automobilů pořadatelé rozdělili do osmi tříd zhruba podle stáří. Za téměř každým z nich je unikátní příběh. K nim se přidala skupina aktuálních konceptů a prototypů. Nejvyšší cenu poroty Trofeo BMW Group vybojovalo Ferrari 250 GT TdF (1956) Pinin Farina Coupé, druhý postavený vůz ve specifikaci Tour de France s pozoruhodnou závodní historií. Ottavio Randaccio jej nový převzal v Miláně, hned jej zaregistroval a další den s ním startoval v Mille Miglia 1956. To sice nedokončil, ale až do konce roku 1958 sbíral vavřínové věnce v závodech na okruzích i do vrchu.

Hlavní cenu diváků získala úchvatná Lancia Dilambda Drop Head Coupé z první série (1930) oblečená britskou karosárnou Carlton Carriage, která nepoužila inovativní samonosnou karosérii menšího předchůdce: movití zákazníci si přáli více individuality. Jezdila s kompaktním osmiválcem 4,0 litru s rozevřením válců jen 24°. Třetí z nejvyšších cen, vzešlou tentokrát z referenda publika, získal elektrický supersport Pininfarina Battista Hyper GT (2019), který vytvořili v nově ustanovené mnichovské Automobil Pininfarina GmbH s vazbou na rodinu zakladatelů bývalé karosárny. Sebevědomě hovoří o plánované sérii 150 kusů.

Cenu za nejlépe udržovaný předválečný vůz získal majestátní Rolls-Royce Silver Ghost 40/50 High Speed (1920) s karosérií Open Tourer od Bakera. Podobnou cenu za poválečný stroj získal neuvěřitelný a pozoruhodný americký Howmet XT Coupé (1968). Iniciátoři projektu, závodník Ray Heppenstall a konstruktér Bob McKee, si vypůjčili od leteckého výrobce Continental Aviation & Engineering turbínový motor vzešlý z tendru na vojenské vrtulníky. Jejich cílem bylo aplikovat turbínu (vážila jen 77 kg) do závodního automobilu. Startovali v několika závodech, včetně 24h Le Mans, z nichž ve dvou, jako doposud jediné turbínové auto, zvítězili. Z Londýna po ose přijel Aston Martin DB5 (1965), karosérii Convertible postavila Touring Superleggera. Vystřídali jej pouze dva majitelé. Prvním byl známý chirurg, jenž v něm jezdil léčit do Windsoru Její Výsost královnu a který jej vybavil všemi myslitelnými legálními doplňky. Palmu za nejcitlivější renovaci obdrželo malé kupé Fiat 508 CS „Balilla Aerodinamica“ (1935). Ve své době bylo oblíbeným základem pro stavby speciálů mnoha italských závodníků. Roku 1935 vyhrálo třídu na Mille Miglia. Podobně působil mnohem výkonnější vítěz Ceny za nejvíce vzrušující design, McLaren F1 (1995), jenž přicestoval ze Spojených arabských emirátů.

V každé třídě se udělovaly i Ceny za vítěze a Čestná uznání, ale jejich výčet přesahuje možnosti rozsahu článku. Jmenujme alespoň mohutné Hispano Suiza H6 B Dual Cowl (1926) Open Tourer od Bligh Brothers, roadster OM 665 Sport Superba MM (1927) od Zagata nebo Open Tourer Lancia Astura Torpedo GS (1934) karosárny Viot­ti. Rakouský průmysl byl zastoupený dodatečně přizvaným mohutným Gräf & Stift SR4 SP (1925) se zádí Boat Tail a Steyrem 220 Sport-Kabriolet (1939) od drážďanského karosáře Gläsera. Objevila se nevídaná Isotta Fraschini 8C Monterosa (1948), 8V Fiat (1952) Coupé Vignale a také Siata 208 CS (1954) od Bertoneho se shodným dvoulitrovým motorem V8. Mezi speciály pro vytrvalostní závody vyzdvihněme z Izraele dorazivší Osca MT4 Siluro (1949) a aerodynamickou Alpine M64 (1964). Devadesátiny Pininfariny oslavilo hejno Ferrari a unikátní Fiat 500 Abarth (1957). Třídu „milníků latinského stylu“ oslnila Lamborghini Miura P400 S (1970) a Countach LP 400 S Prototype Walter Wolf Special (1978) nebo Ferrari F40 Prototipo (1987). Mezi skupinou hypersportů jsme se mohli radovat ze silničních verzí speciálů z 24h Le Mans – Porsche 911 GT1 (1996), Mercedes-Benz CLK GTR (1998) a Bugatti EB 110 SS (1994) – a zcela excentrické Isdery Commendatore 112i (1993). Mezi koncepty je třeba vyzdvihnout oživenou Hispano Suiza Carmen „Boulogne“ (2020), na jejíchž prvních vozech pro zákazníka již u Barcelony pracují. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie