XXVII. Carrera Panamericana 2014 – Ve stopách Juhana

Po šedesáti letech zaznamenala slavná mexická soutěž opět českou stopu a české vítězství v jedné třídě... 

Carrera Panamericana byla od roku 1950 pořádána mexickou vládou, původně na oslavu dokončení dálnice, která spojovala severní hranice s USA a jižní s Guatemalou. Během pěti ročníků 1950 – 1954 přitáhla pozornost motoristického světa i továrních týmů Ferrari, Mercedes-Benz a Porsche, v němž účinkoval český rodák Jaroslav Juhan. Ten totiž po emigraci z Československa zřídil v Guatemale zastoupení Porsche pro Latinskou Ameriku. Právě Juhan má hlavní podíl na tom, že značka Porsche nejen Carreru obsadila, ale také převzala jméno závodu pro označení nejvýkonnějších typů. První éra Carrery skončila v roce 1955, těsně před jejím konáním, jako reakce na neštěstí ve 24 h Le Mans... Carrera Panamericana byla obnovena v roce 1988 z iniciativy Eduarda Lala Leóna, který zůstává jejím promotérem dodnes.

Na původní trati, už na uzavřených rychlostních zkouškách, závodí speciálně upravené historické vozy, dnes rozdělené do deseti kategorií. Čtyři z nich se vztahují na vozidla z let 1950 – 1954, další jsou pro automobily mladší až do roku výroby 1972. V závislosti na kategorii jsou povoleny rozsáhlé úpravy karoserie, podvozku i motoru. Povinností je samozřejmě zástavba certifikovaného ochranného rámu a bezpečnostních sedaček, stejně tak časté je používání systému ochrany krční páteře jezdců HANS. Motory nesmějí být vybaveny vstřikováním paliva ani přeplňováním, plnění válců je zabezpečeno výhradně klasickými karburátory. Ročníku 2014 se prvně zúčastnil se třemi speciály náš La Carrera Panamericana Czech Republic Rally Team.

Vojtěch Štajf přivedl poprvé vůz Subaru na Carreru, a to hned vítězně. Speciál Subaru GSR Coupé vychází z řady Leone, vyráběné od roku 1971 pro asijský a severoamerický trh. Štajfův automobil pochází z vraku nalezeného v Portugalsku, zachovává pohon předních kol. Původní boxer 1,4 l nahradil modernější z Imprezy 1,6 l z devadesátých let, jenž se dvěma dvojitými karburátory Weber dává výkon 105 kW (143 k), omezený kvůli zachování životnosti na dlouhé trati (přes tři tisíce kilometrů). Štajf se Zelinkou kromě vítězství ve třídě Historica A Plus (HAP), v níž svedli tuhý boj s domácím Raúlem Gonzálezem na dvoulitru VW Karmann-Ghia, obsadili také 13. místo v absolutním pořadí. Petr Kačírek zůstal věrný značce BMW, kterou reprezentuje také v českém okruhovém mistrovství; jeho BMW 3.0 CS vychází z kupé 2800 CS z roku 1969. Karoserie byla vyztužena a vůz obsahuje mnohem větší podíl původních dílů než Štajfovo Subaru.

Řadový šestiválec 3,0 l s trojicí dvojitých karburátorů Weber dosahuje výkonu 150 kW (204 k). Kačírek se spolujezdcem Jaroslavem Jugasem obsadil 17. místo a čtvrté ve třídě Historica B, vypsané pro šestiválce do 3,0 l. Jaroslav Petrásek předvedl v Mexiku soutěžní verzi Porsche 911 S z roku 1972, upravenou podle předpisů rally historických automobilů. I přes dvě neprojeté etapy kvůli problémům s elektroinstalací však Petrásek dokázal soutěž dokončit na pětatřicátém místě.

Od roku 1993 závodu vládnou upravené speciály na základě automobilů Studebaker (typy Commander a Champion), jež jsou vybaveny šestilitrovými osmiválci (většinou z produkce General Motors) o výkonu až 460 kW (626 k), propracovaným zavěšením kol a řadou moderních prvků. V letošním ročníku se o prvenství dlouho přetahovali Mexičan Emilio Velázquez a Francouz Erik Comas, bývalý jezdec formule 1 (59 startů na Larrousse a Ligieru v letech 1991 – 1994), který po Velázquezově havárii slavil při první účasti zasloužený triumf. Druhý dojel Američan Douglas Mockett (Olds-mobile Super 88). O náročnosti letošní Carrery svědčí skutečnost, že i přes možnost posádek vynechat etapu nebo její část a do závodu se s penalizací vrátit, ji -dokončila méně než polovina startujících. Češi v Juhanových stopách ovšem dojeli do cíle všichni. Vozy -zaniklé americké značky Studebaker vyhrály dvacet ze sedmadvaceti ročníků (od 1988), mezi vítězi mj. najdeme slavná jména Alain de Cadenet, Pierre de Thoisy (vyhrál sedmkrát!), Stig Blomqvist, Harri Rovänpera a Erik Comas (všichni na Studebakeru).

Převzato z časopisu

Fotogalerie