Mil Milhas Brasileiras Interlagos – Tisíc mil

Druhý největší závod Brazílie už patří minulosti; před dvaceti lety tam byl český tým Bychl Euroracing přihlášen naposledy...

Brazilský závod Mil Milhas Brasileiras, tedy 1000 mil brazilských, byl samozřejmě inspirován italskými Mille Miglia, přestože se nakonec pořádal na různých okruzích, zejména Interlagos na předměstí São Paula. Byl neobyčejně populární, u jeho zrodu stáli motoristický novinář Wilson Fittipaldi (1920 – 2013; otec Wilsona juniora a Emersona, závodníků F1) a nadšenec Eloy Gogliano (1914 – 1997), také potomek italských přistěhovalců, jinak úspěšný motocyklový závodník a dlouholetý prezident Confederação Brasileira de Motociclismo.

První ročník 1956 vyhráli Catharino Andreatta a Breno Fornari na Fordu, ještě v Rio Grande do Sul. Není bez zajímavosti, že absolutní vítězství v ročníku 1992 na Interlagosu získal český tým Bychl Euroracing, jehož BMW M3 (E30) vedli Claus M. Heikotter, Jürgen Weiss a Marc Gindorf. Úspěch vzbudil zájem domácích v čele s Ingo Hoffmannem, bývalým účastníkem Grand Prix F1 ve Fittipaldiově týmu Copersucar, jenž vedl k dalším startům i pozdějšímu hostování Hoffmanna na Bychlově BMW v Brně. Poslední účastí českého týmu byl XXIII. ročník v lednu 1994, protože start v roce 1995 znemožnila stávka v přístavu, takže vůz zůstal nevyložen a domů se vrátil až po několika měsících...

Zúčastnil jsem se závodu 1994 společně s Bychlovým týmem jako pomocník, řidič doprovodného Chevroletu, fotoreportér a kameraman. Byl to neobyčejný zážitek, a to jak pro první návštěvu Jižní Ameriky, tak pro neobyčejnou závodní atmosféru, kterou snad můžete zažít jen v Itálii nebo Brazílii. Jelo se koncem ledna před sezonou, takže z brazilských hvězd formule 1 chyběli pouze Emerson Fittipaldi a Ayrton Senna, na startu se sešli nejen Nelson Piquet, Rubens Barrichello, Ingo Hoffmann, Raúl Boesel, Wilson Fittipaldi a jeho syn Christian, ale také Johnny Cecotto, André Ribeiro, Antonio Herman, Maurizio Sandro-Sala, André Lara Resende, Franz Konrad, Paulo Gomes, André Giaffone, Suzane Carvalhová, Tony Kanaan, Carlos Avallone, David Donohue a mnozí další, jejichž jména ve světě automobilových závodů něco znamenají.

O tom, že sponzoři hrají nejdůležitější roli, se přesvědčil i trojnásobný mistr světa Nelson Piquet. Limonádová válka totiž vypukla tehdy, kdy se na českém BMW M3 týmu Bychl Euroracing objevil sponzor Fresh, zatímco konkurenční výrobce limonád Arisco byl dlouholetým partnerem Piqueta, umožnil mu i starty v 500 mil Indianapolisu. Pak se ve společném boxu BMW Motorsport a Bychl Euroracing čepovaly obě limonády, ale Piquet mohl jet pouze v továrním BMW M3 GTR s Hoffmannem a Cecottem, nikoli v českém M3 GTN, jak bylo plánováno s Hoffmannem a Ribeirem, a proto byl povolán Hisgué (vlastním jménem Valmir Benavides). Byli jsme v Interlagosu týden, společně testovali, slavili (Christianu Fittipaldimu bylo zrovna třiadvacet) a také pozorovali práci legendárního konstruktéra Paula Roscheho, který byl za BMW Motorsport k ruce Nelsonu Piquetovi (vždyť na jeho čtyřválci BMW 1.5 Turbo dobyl Nelson titul mistra světa F1 1983). Nasazení BMW zabezpečil dovozce Regino Import ze São Paula, kde proběhla tisková konference českého týmu a jezdců Ingo Hoffmanna a André Ribeira.

Zatímco tehdy jedenačtyřicetiletý Hoffmann už účinkoval v brazilském šampionátu stock cars (celkem dobyl rekordních dvanáct mistrovských titulů!), osmadvacetiletý André Ribeiro stál na prahu své profesionální kariéry, která vyvrcholila třemi triumfy v Indy Caru (dnes zastupuje zájmy Rogera Penskeho v Brazílii jako úspěšný podnikatel). Třiatřicetiletý Hisgué byl mistrem São Paula 1993 na Chevroletu Opala. Na rychlejším BMW M3 GTR startovala tedy trojice Piquet, Hoffmann a Cecotto, na českém M3 GTN trojice Hoffmann, Ribeiro a Hisqué. Na startu byly i další vozy BMW, z nichž vynikal M5, v jehož posádce se objevil David Donohue (po pěkném začátku odpadl s poruchou motoru). Největší soupeře představovaly Porsche 911 RSR 3.8 (a jedno Bi-Turbo), na něž nakonec bavoráky nestačily, na startu se však objevila pestrá směsice včetně kuriozních domácích konstrukcí Aldee, Puma, Chamonix, Bereta, Voyage, Daipi a Japamovel; nechyběly dva rychlé Opely Omega, brazilské stock cars Chevrolet Opala, Chevrolet Camaro, Ford Mustang i Maverick, Volkswageny, Nissany, Peugeoty, Hyundai. Sportovní prototyp Lola-Chevrolet V8 ze seriálu CanAm se však ani nerozjel...

Startovalo se v poledne, rozjížděl Nelson Piquet, který ve čtyřicetistupňovém vedru trpělivě seděl v plné zbroji za volantem a čekal na opožděný start; v českém voze zahajoval Hisgué. Tovární BMW se vypracoval na druhé místo, ale pak Piquet měnil diferenciál (mechanici to zvládli za 20 minut), v osm večer přišel liják, střídajícímu Cecottovi selhal stírač, stejně jako ve Vallelunze (mechanici BMW Motorsport se pak zajímali o řešení stírače v českém týmu). Hisgué předával Ribeirovi na šesté pozici, Hoffmann střídavě řídil oba vozy. Ribeiro udělal hodiny, při nichž poškodil ložisko pravého předního kola, výměna stála 23 minut. Pak už jen jezdci pravidelnou jízdou doháněli čas, ale na trio Porsche to nestačilo. Zvítězil Christian Fittipaldi se svým otcem Wilsonem jr., na Porsche 911 RSR 3.8 týmu Roock Racing ujeli 372 kol za 12 hodin 3 minuty 12,176 sekundy, tedy průměrnou rychlostí 133,481 km/h. Následovaly dvě Porsche týmu Franze Konrada. Vítězům jako první o půlnoci blahopřál Wilson Fittipaldi senior, zvaný Barão (Baron)! „Páté místo považuji za větší úspěch než absolutní vítězství před dvěma lety,“ říkal šéf týmu Miloš Bychl po závodě, „tehdy nebyla tak silná a vyrovnaná konkurence.

Těší mě, že jsme rovnocennými partnery továrního týmu BMW Motorsport, který vzhledem k vynaloženým prostředkům zase tak moc rychlejší nebyl!“ Na startu bylo 63 automobilů, před Bychl Euroracing se dostaly jen sesterský BMW M3 GTR a zmíněná trojice Porsche. Jediná žena na startu, Suzane Carvalhová, budila pozornost nejen jako známá modelka a herečka, ale také celkově devátým místem na speciálu Japamovel s motorem Volkswagen (1999 jela pět závodů Indy Lights, ještě 2011 startovala ve formuli 3 a od roku 2004 vede školu jízdy, a to nejen závodní). Šestý byl místní Aldee-VW, dílo závodníka Almira Donata ze São Paula (1999 jeho jezdci vyhráli v absolutním pořadí na novém Aldee Spyder 2.0). Mil Milhas Brasileiras se jezdilo i další léta, v roce 2007 dokonce jako součást Le Mans Series, což ale anulovalo účast brazilských konstrukcí a záhy vedlo ke konci závodu. Poslední ročník 2008 patřil trojici Raúl Boesel, Max Wilson a Marcel Visconde s vozem Porsche 911 GT3 RSR. Jen pro zajímavost, Wilson Fittipaldi zvítězil ještě v ročníku 1995 (Porsche 911), Nelson Piquet byl první 1997 (na okruhu Jacarepaguá, McLaren F1 GTR) a 2006 (se synem Nelsinhem, Aston Martin DBR9) a Ingo Hoffmann vyhrál 2003 (Porsche 911 GT3). Několikanásobný člen vítězné posádky Antonio Herman (1994 dojel třetí) se stal promotérem závodu v roce 2006, ale zatím se mu jej nepodařilo obnovit. Pod názvem Mil Milhas Históricas Brasileiras se začala jezdit rallye veteránů FIVA.

Převzato z časopisu

Fotogalerie