IZOD Indy Car Series 2013 – Konečně Kanaan!

Vyvrcholením sezony Indy Car je vždy největší závod 500 mil Indianapolis. Tentokrát vyhrál Brazilec Tony Kanaan, ale v patách mu byl nejlepší z nováčků...

Zatímco Rubens Barrichello po jediné sezoně v americké formuli Indy Car zůstal bez sponzorů a vrátil se do rodné Brazílie, jeho krajan a velký kamarád Tony Kanaan se dočkal triumfu v 500 mil Indianapolis! Byl to v mnoha ohledech rekordní závod, opravdový vrchol sezony, která však končí až po čtrnácti dalších závodech v říjnu na oválu v kalifornské Fontaně. Teprve pak budeme znát mistra nejrychlejší formule světa, který (pokud neobhájí) vystřídá šampiona 2012 Američana Ryana Hunter-Reaye, věrného týmu Michaela Andrettiho. 

Všichni jezdci druhý rok startují se shodnými monoposty Dallara DW12, výběr pohonných jednotek se snížil na americký Chevrolet a japonskou Hondu. Motory, přeplňované šestiválce 2,2 l, nyní musí vydržet o 150 mil (240 km) více před výměnou než v loňské sezoně (životnost minimálně 2000 mil, něco přes 3200 km). Povoleno je kombinované vstřikování paliva se dvěma vstřikovači na válec (jeden do sacího potrubí, druhý přímo do válce); loňský Lotus měl jen nepřímé vstřikování, ale pro nedostatečný vývoj na soupeře nestačil a ještě během sezony odcházel. Mistrovství IZOD Indy Car Series 2013 čítá celkem devatenáct závodů na oválech i silničních okruzích, nové jsou doubleheadery, dva závody na jedné trati o jediném víkendu, první v sobotu a druhý v neděli (dvakrát se pojede v Detroitu, Torontu a texaském Houstonu). 

Sezona začala 24. března v St. Petersburgu na Floridě, odkud jsou naše snímky vozů v nových barvách. Startovní pole se samozřejmě pozměnilo, z hvězd zmizeli Rubens Barrichello (jede brazilské Stock Cars V8) a Ryan Briscoe (konec kontraktu Penske), protože bez sponzorů prostě nepojedou ani ti nejlepší! Také vzhledem k výši výher je šampionát zajímavý pro závodníky z celého světa, Američané rozhodně nehrají prim, kromě Brazilců, Britů a Australanů pravidelně startují jezdci z Japonska, Francie, Španělska, Švýcarska, Venezuely, Kolumbie atd. (jediným Čechem v Indy Caru byl Tomáš Enge v letech 2004 – 2005). Tony Kanaan v Indianapolisu dostal za vítězství 2 353 355 dolarů. Pokud by se mu podařilo vyhrát další dva prestižní závody v Poconu (velký návrat pensylvánského okruhu 2,5 míle) a ve Fontaně, měl by nárok na milionovou prémii, kterou vypsala Fuzzy’s Ultra Premium Vodka. Za vítězství jednoho jezdce v obou jízdách doubleheaderu je prémie padesát tisíc dolarů; pokud ji nikdo nezíská, přičítá se k další, a není-li udělena ani ve druhém klání, pak vítěz třetího zdvojeného závodu může navíc dostat 150 tisíc!

První závod na městském okruhu v St. Petersburgu ovládl kanadský internetový nadšenec James Hinchcliffe (Andretti Autosport), který průměrnou rychlostí 134,41 km/h dobyl své první vítězství v Indy Caru po tříleté účasti (v roce 2011 byl Nováčkem roku). Velkého úspěchu dosáhla šestým místem Švýcarka Simona de Silvestrová (KV Racing; debut s Chevroletem, loni vydržela nejdéle s Lotusem, ale se starým vozem byla na stejné trati 2011 dokonce čtvrtá). Na okruhu Barber Motorsports Park v Alabamě úřadoval loňský mistr Ryan Hunter-Reay (Andretti Autosport), ale v Brazílii se na nejvyšší stupeň vítězů vrátil Hinchcliffe. Byla to tři vítězství Chevroletu, pouze ve Velké ceně Long Beach (ano, tam se jezdila také F1) uspěla Honda, když první triumf získal Takuma Sato (pro tým A. J. Foyta), někdejší japonský jezdec formule 1.

Po těchto čtyřech závodech přišlo vyvrcholení v podobě 500 mil Indianapolisu. Celkem 34 jezdců bojovalo o 33 míst na startu, zklamaného Mexičana Michela Jourdaina Jr. při poslední kvalifikaci vyřadila britská závodnice Katherine Leggeová. Pole position překvapivě zajel Ed Carpenter průměrnou rychlostí 368,08 km/h, třiatřicátá Leggeová dosáhla 359,09 km/h; největším překvapením byl ovšem druhý čas kolumbijského nováčka Carlose Muñoze, jemuž poskytl vůz Andretti Autosport. Vládly Chevrolety, první Honda byla až jedenáctá. Závod se zapsal do historie největším počtem změn na vedoucí pozici (osmašedesátkrát mezi čtrnácti jezdci) a rekordní průměrnou rychlostí 301,58 km/h, které dosáhl osmatřicetiletý Tony Kanaan (KV Racing/Chevrolet) při svém prvním vítězství v Indianapolisu po dvanácti pokusech. Všechny šokoval dvacetiletý Muñoz, když po druhém místě v kvalifikaci projel druhý také cílem po 200 okruzích (a to jel svůj první závod Indy Car)! Ve vedoucím 200. kole bylo celkem devatenáct jezdců po dvou hodinách a čtyřiceti minutách jízdy, rozdíl mezi prvním a devatenáctým činil 22,5 sekundy, prostě neuvěřitelné! Čest Hondy zachránil pátým místem Brit Justin Wilson.

A ženy ve startovním poli? Brazilka Ana Beatriz (de Figueiredová) dojela patnáctá se ztrátou 12,2 sekundy, de Silvestrová sedmnáctá, Leggeová šestadvacátá a Pippa Mannová při návratu po dvou letech záhy odpadla. Danica Patricková z šampionátu zmizela, jezdí americké stock cars NASCAR, a na otázku, zda se vrátí, či se třeba pokusí o formuli 1, letos odpověděla, že nikoli, protože je prý příliš stará (31)! Zmínku zaslouží výkon A. J. Almendingera, kterému zapůjčil vůz Roger Penske, byl pátý v kvalifikaci a sedmý v závodě při návratu k formulovým vozům, navíc se mu podařilo (na rozdíl od Tomáše Engeho) dokázat svou nevinu při loňské drogové aféře (šlo o léčiva). Michael Andretti mohl být spokojen, byť nevyhráli, Muñoz dojel druhý, Hunter-Reay třetí, syn Marco čtvrtý, E. J. Viso osmnáctý a Hinchcliffe jedenadvacátý. Chip Ganassi byl z favorizovaných týmů asi nejméně spokojen, trojnásobný vítěz Dario Franchitti havaroval, Scott Dixon byl až čtrnáctý, Ryan Briscoe šanci nevyužil (dvanáctý) a tak nejlépe osmý dojel diabetik Charlie Kimball. Rogera Penskeho potěšil Almendinger, Helio Castroneves dokončil šestý a Will Power devatenáctý. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie