24 h Le Mans 2019 – Toyota bez soupeřů

Zatímco Porsche a Audi daly přednost elektrické formuli, Toyota zůstala u vytrvalostních závodů, a proto vyhrála 24 h Le Mans podruhé...

Poslední ročník 24 h Le Mans byl závěrečným podnikem tzv. Supersezony 2018/2019 FIA WEC (World Endurance Championship), vytvořené loni, jež začala ve Spa-Francorchamps 2018 a nyní končila druhým závodem 24 h Le Mans v řadě. Motivem k této velké změně s přechodem šampionátu do dalšího roku byly kromě snahy šetřit především nabídka atraktivnějších závodů a rovněž eliminace těch, které nejsou mezi jezdci oblíbeny (např. Bahrajn). Jelo se proto dvakrát v Le Mans a dvakrát ve Spa-Francorchamps, jednou v Silverstone, znovu v Sebringu (o stejném víkendu se slavnou dvanáctihodinovkou IMSA) a z jiných závodů zbyly pouze japonský 6 h Fuji a čínský 6 h Šanghaj. Samozřejmě Toyota všechny vyhrála, pouze v Silverstone po závodě oba vozy diskvalifikovali pro nesrovnalosti v rozměrech přední části podlahy pod vozem, takže v historických tabulkách zůstane mezi vítězi ještě jeden tým, a to švýcarský Rebellion Racing (ve skutečnosti byli Mathias Beche, Gustavo Menezes a Thomas Laurent třetí za oběma Toyotami). Tehdy dvacetiletý Francouz Laurent ze Sables d’Olonne se tak stal nejmladším vítězem závodu WEC (narodil se 5. dubna 1998 v La Roche sur Ion) a už o rok dříve překvapil druhým místem ve 24 h Le Mans se slabším vozem Oreca 07 Gibson třídy LMP2, když speciály LMP1 měly řadu zdržení a vybojovaly prvenství těsně před koncem závodu... 

V letošním ročníku 24 h Le Mans vládla Toyota Gazoo Racing číslo 7, se kterou Kamui Kobayashi zajel nejrychlejší čas 3:18,01 min hned ve středu odpoledne ve volném tréninku, v němž se Tracy Krohn (Porsche 911 RSR) vyřadil havárií, po níž mu lékaři nedovolili do závodu nastoupit a rekordní startovní pole 62 automobilů se tak o jeden vůz zmenšilo. Druhá Toyota číslo 8 byla jen čtvrtá, ale další kvalifikace potvrdily převahu japonských hybridů LMP1. Bývalý jezdec formule 1 Kamui Kobayashi pojistil pole position časem 3:15,497 ve druhé čtvrteční kvalifikaci, další Toyota ztrácela 0,4 sekundy. Následující pozice obsadily vozy nejvyšší třídy LMP1, ale soukromých týmů, a to překvapivě ruského SMP Racing (vozy však připravuje francouzská formulová formace ART Grand Prix), švýcarského Rebellion Racing, amerického DragonSpeed a rakouského ByKolles Racing. Jejich vozy nesou přesná označení Rebellion R13 Gibson V8, BR Engineering BR1 AER V6 Bi-Turbo (SMP), resp. BR1 Gibson V8 (Dragon), a Enso CLM P1/01 Gibson V8 (ByKolles). Vyplývá z toho, že většina soukromníků přešla na atmosféricky plněné osmiválce Gibson 4,5 litru, jež jsou levnější a spolehlivější než hybridy a bi-turba, navíc vycházejí ze standardní pohonné jednotky 4,2 l, předepsané pro skupinu LMP2! 

Průběh závodu byl samozřejmě jednoznačný, na Toyoty nikdo neměl, po startu šly okamžitě do čela, sledované Rebelliony a ruskými BR1, jež tvrdě bojovaly mezi sebou, než Rebelliony poněkud zaostaly. Brit Mike Conway, Japonec Kamui Kobayashi a Argentinec José-María López si na Toyotě číslo 7 dělali velké naděje, po celý týden v Le Mans byli rychlejší než loňští vítězové Fernando Alonso, Kazuki Nakajima a Sébastien Buemi na Toyotě číslo 8, a také před nimi většinu závodu vedli. Drama přišlo až v samotném závěru; málokdo věřil, že nešlo o týmovou režii, protože Fernando Alonso a důležitější z dvojice japonských závodníků Kazuki Nakajima spolu se Sébastienem Buemim museli dojet před sesterským vozem, aby jim patřil titul mistrů světa WEC 2018/2019! Na voze číslo 7 prý došlo k vícenásobné poruše čidla tlaku vzduchu v pneumatikách, při první zastávce vyměnili mechanici pravé přední kolo, ale ukázalo se, že čidlo bylo vadné, tak přijelo číslo 7 znovu do boxů a vyměnili pravé zadní. Proč nevyměnili všechna kola při první zastávce, zůstane asi záhadou. Na druhé straně měl Alonso alespoň trochu štěstí, když se nekvalifikoval v Indy 500 a formuli 1 neslavně opustil, připsal si tedy třetí titul mistra světa (dva má z formule 1) a druhý triumf ve 24 h Le Mans. S vozem Toyota TS050 Hybrid číslo 8 vyhrála posádka Alonso/Nakajima/Buemi stejně jako v loňském roce! 

Za Toyotou spolu bojovaly Rebelliony a BR1 týmu SMP Racing, když Dragon-Speed BR1 po řadě problémů vzdal a šéf týmu Elton Julian (bývalý americký závodník formule 3000) oznámil, že se příště hodlá soustředit na Indy Cars. Rusům zůstal jediný vůz, protože mladý Jegor Orudžev v noci havaroval, ale dvojice Michail Alješin (ex-Indy Cars) a Vitalij Petrov (ex-formule 1) posílená o Stefana Vandoorna, loňského Alonsova kolegu u McLarenu F1, uhájila celkově třetí místo. Úspěšnější Rebellion (vozy mají podvozky Oreca 07) dovezli bývalí vítězové Neel Jani (ex-Porsche) a André Lotterer (ex-Audi) spolu s Brunem Sennou, synovcem trojnásobného mistra světa F1, do cíle na čtvrtém místě. Pro britského výrobce motorů AER to bylo první pódium v Le Mans zásluhou SMP Racing. Rakouský ByKolles Enso CLM P1/01 měl jako obvykle smůlu, ani třetí výměna motoru ve starším voze nepomohla, místo AER a Nissanu použili Gibson GL458, ale ten se také zastavil. Britské Ginetty letos nenastoupily, nicméně se hlásí do ročníku WEC 2019/2020! 

Zatímco loni byla posádka Romana Rusinova diskvalifikována a vítězem LMP2 vyhlášeni jezdci Alpine dlouho po závodě, letos si trojice Nicolas Lapierre, André Negrão a Pierre Thiriet triumf zopakovala opravdu na závodním okruhu! Jejich Alpine A470 Gibson nadále vychází z konstrukce Oreca 07, kterým patřila další místa LMP2. Dvojici Roman Rusinov/Jean-Éric Vergne tentokrát posílil rychlý nizozemský nováček Job Van Uitert, ale dojeli až šestí v LMP2, když se jejich Oreca 07 proměnila na Aurus 01 Gibson podle nové značky ruských luxusních limuzín (viz AR 6/’19). Vozům Ligier JS P217 se příliš nedařilo, nedokončila posádka Mira Konopky (ARC Bratislava), když švédský nováček Henning Enqvist v neděli ráno havaroval. 

Bohužel se opět rozhodovalo u zeleného stolu. Nejprve ve třídě GTE Pro pořadatelé diskvalifikovali Ford GT ze čtvrtého místa za objem nádrže mírně větší než limit 96 litrů, týmoví kolegové od Ganassiho se pak posunuli na jejich místo, protože všechny čtyři Fordy dojely za sebou. Bolestnější byl verdikt vyloučení v případě soukromého Fordu ve třídě GTE Am, jimž suverénně vládl této třídě po celý závod, byť byl pod dohledem komisařů, kteří posádce Ben Keating/Jeroen Bleekemolen/Felipe Fraga (Keating/Riley Motorsports) zkontrolovali vše včetně plnicí nádrže v depu, ale oni přesto vyhráli s náskokem 44,9 sekundy. Nakonec se našlo urychlení pit stopu o 0,6 sekundy (44,4 místo 45 sekund) a větší nádrž o 0,1 litru (limit 96 litrů) ...

Co bude dál? Pro příští sezonu nic nového, stejné vozy pro WEC 2019/2020, ale bohužel v menším počtu, pro WEC 2020/2021 naopak naplánovány tzv. Hypercars, ale těchto supersportů na základě malosériových typů GT je zatím jako šafránu. Největší šanci na jejich úpravu pro závody mají Toyota a Aston Martin, možná SCG (Glickenhaus), ale to jistě na hodnotné závody nestačí. Le Mans 2019 byl také posledním pro Fordy GT, které se s šampionátem rozloučily.

Převzato z časopisu

Fotogalerie