Walter P3 Supper Sport – Jednoduše unikát

Automobily Walter patřily k tomu nejlepšímu, co československé strojírenství první republiky nabízelo. Továrna v pražských Jinonicích vyráběla v první řadě špičkové letecké motory, výroba exkluzivních automobilů byla spíše záležitostí prestiže firmy. 

Waltery vítězily v mnoha závodech a soutěžích, tovární jezdec Jindřich Knapp se stal už za života legendou. Automobily v Jinonicích vznikaly v omezených počtech a do dnešních dnů se jich zachovaly jednotky kusů, o to větší událostí je představení každého nově zrestaurovaného vozu. Zatímco loni vyjel na závodní trať speciál Walter Super 6 Stanislava Kargera, letos představil svůj Walter P3 Supper Sport Petr Volf, renovátor historických automobilů a vyhlášený motorář z Jičína.

Foto: Jindřich Lasík

Automobily Walter řady P konstruktéra Josefa Plocka se vyráběly ve čtyřech vývojových stupních P1 až P4 v letech 1924–1928, kdy vystřídaly předchozí řadu WZ konstruktéra Zubatého. Ve Waltrovce si velmi považovali své konstruktéry, proto každý typ nesl v názvu počáteční písmeno jména svého tvůrce. W jako Walter, Z jako Zubatý, P jako Plocek, B jako Barvitius. Továrna pravidelně vystavovala na pražském autosalonu, kde prezentovala technické inovace i nejnovější kreace svých karosářů.

Motory P1 až P4 sice na první pohled připomínají předchozí typ WZ, ale jde o zcela novou konstrukci. Masivnější kliková skříň je osazená dvoulitrovým blokem válců se snímatelnou hlavou, rozvodem OHV a dvěma ventily na válec. Zdvihový objem byl postupně snížen z 2,12 na 1,94 litru, aby nepodléhal dani z luxusních automobilů. Klikový hřídel z chromniklové oceli Poldi Kladno má tři hlavní kluzná ložiska a tlakové mazání. Ventilový rozvod je mazaný ztrátově, tak jako u starých leteckých motorů. Každých 200 až 300 km je třeba vahadla a koníky manuálně promazat.

S karburátorem Zenith dává standardní kapalinou chlazený čtyřválec 28 kW (38 k) při 3800 min^-1. Převodovka je vlastní konstrukce Walter, čtyřstupňová skříň se zpětným chodem nemá synchronizaci a změna rychlostí vyžaduje trochu cviku. Páka kulisového řazení je umístěná nikoliv uprostřed, ale napravo od řidiče jako v závodním voze. Tehdy nic neobvyklého. Žebřinový rám snýtovaný z ocelových nosníků je ve střední části snížený, motor a převodovka sedí ve vnitřním pomocném rámu. Díky tomu je těžiště vozu nízko a jízdní vlastnosti jsou skvělé. Tuhé

Foto: Jindřich Lasíknápravy jsou odpružené listovými půleliptickými pery, tlumení obstarávají třecí tlumiče Bosch.

Typ P1 byl uveden na trh s brzdami pouze na zadní nápravě, verze P2 už brzdila na všechna čtyři kola francouzskými brzdami Perrot. Ruční brzda s bubnem na výstupním hřídeli převodovky působí na zadní nápravu. Kola Rudge&Whithworth s drátěným výpletem a centrální maticí jsou obuta do diagonálních pneumatik rozměru 6.00/20. Nádrž o objemu 70 litrů je umístěna v rámu za zadní nápravou. Walter P3 spotřebuje snesitelných 14 litrů benzínu na 100 kilometrů svižné jízdy. Pohotovostní hmotnost se pohybuje okolo 1300 kg.

U příležitosti pražského autosalonu 1927 továrna Walter uskutečnila rekordní vytrvalostní jízdu, pro niž připravila vůz typu P3. Oproti sériové verzi měl jen větší palivovou nádrž. Třetího září 1927 ve 12 hodin vyrazil téměř sériový vůz z pražského výstaviště. Jízda trvala 8 dní, 4 hodiny a 20 minut a při průměrné rychlosti 52,6 km/h ujel Walter P3 10 017 kilometrů. Spotřeboval 1485 litrů benzinu a 85,5 litru oleje.

Foto: Jindřich Lasík

Ale zpět do současnosti. Petr Volf pracoval na svém Walteru P3 Supper Sport dvacet let. Víkendy a veškerý volný čas investoval do unikátního vozu, k němuž nám řekl: „Jde o jediný exemplář v této karoserii. Továrna chtěla uvést na trh supersportovní model a zúročit tak mnohá vítězství závodního typu 0 (nula), který využíval upravený agregát z typu P. Mluví se i o tom, že vůz vznikl pro milenku továrníka Kumpery, ale jsou to spíš dohady. Dochoval se kompletní podvozek s agregátem, karosérie bohužel vzala za své. Automobil v minulosti přestavěli na náklaďáček, a pak ještě jednou v padesátých letech dostal karoserii z Fiatu. Táta dostal vrak od kamaráda zadarmo, karoserii odstranil a uskladnil šasi v přístřešku na zahradě.

Když jsme šasi po letech zkompletovali, ukázalo se, že podvozek není úplně standardní, a podařilo se nám vůz identifikovat. Když jsme poprvé s pé-trojkou vyjeli, překvapilo nás, jak se auto skvěle chová. Je relativně lehké, jde pěkně do zatáček, motor má dostatek výkonu a v kopcích neztrácí dech. Když je nejhůř, stačí dát trojku a vyletí všude. Neztratí se ani ve srovnání s větším šestiválcem.“

Foto: Jindřich Lasík

Petr Volf zastává názor, že stojí za to renovovat zajímavé české automobily a prezentovat českou konstrukci a český design. Osobně má nejraději právě značku Walter, a to proto, že jde o původně leteckou továrnu, což je na jejích výrobcích znát. Není tajemstvím, že tento P3 Supper Sport nezůstane jediným zrestaurovaným Walterem z jeho dílny. Jak dodává: „Hned ten další bude opravdová legenda, ale nechte se překvapit…“ Už se nemůžeme dočkat.

Převzato z časopisu

Fotogalerie