VW-Porsche 914 (1969 – 1975) – padesátiny

Možná už trochu zapomenutý VW-Porsche 914 slaví 50 let od uvedení na trh, hned ale vyhrál v Le Mans i na Nürburgringu...

První automobil Porsche dostal v roce 1948 plochý, vzduchem chlazený čtyřválec boxer, uložený uprostřed před zadní nápravou (viz AR 8/’08). Tato koncepce se nedávno vrátila v typu 718 Boxster a Cayman v rámci downsizingu (viz AR 8/’16), ale v přeplňovaném provedení s chlazením kapalinou. K předchůdcům lze ovšem počítat VW-Porsche 914, tedy Volks-Porsche neboli Lidové, zajímavý sportovní automobil, u něhož se v sérii objevil motor boxer, čtyřválec nebo šestiválec, uložený před zadní nápravou (nikoli až za ní jako u Brouka VW Typ 1 a Porsche 911). Toto uspořádání přineslo výhodu lepších jízdních vlastností, ale omezilo uspořádání interiéru, vybaveného pouze dvěma sedadly. Na druhé straně cestující získali prostor pro zavazadla jak vpředu, tak vzadu. Typ 914 letos slaví padesáté výročí vzniku, premiéru měl na IAA 1969 ve Frankfurtu. Málokterý automobil nedlouho po svém uvedení tak zazářil v největších soutěžích a automobilových závodech...

V tradici domu Porsche byla vždy účast v automobilovém sportu, a tak VW-Porsche 914/6 (verze se silnějším šestiválcem) dokonce vystřídalo typ 911 v továrním týmu Porsche na Rally Monte-Carlo 1971. Nejlépe si vedl Björn Waldegaard, když dojel třetí ex-aequo s Jean-Claude Andruetem (Alpine), neboť dosáhli shodného času; zatímco Gérard Larrousse, pozdější šéf týmů formule 1, a další Švéd Ake Andersson odpadli s poruchou spojky. Vozy VW-Porsche 914/6 neuspěly na 100 procent, protože na sněhu a ledu nebyla zadní hnací náprava dostatečně zatížena jako u typu 911 s motorem vzadu, a tak nepomohlo ani nasazení se zkušenými předjezdci Jürgenem Barthem, Herbertem Lingem a Gunnarem Palmem! Přesto je třetí místo pozoruhodným výkonem. 

Velký úspěch však 914/6 slavil v závodě 24 h Le Mans 1970, kde mnohá pětilitrová monstra nepřežila souboj Porsche/Ferrari, jenže malý vůz týmu Sonauto vyhrál nejen třídu GT (Gr.4 Gran Turismo), ale obsadil celkově senzační šesté místo (posádka Claude Ballot-Léna/Guy Chasseuil při svém debutu)! Triumfem trojice továrních vozů Porsche 914/6 ve stejném roce byl také Marathon de la Route 1970, závod na 86 hodin na Nürburgringu, kde vítězství dobyla posádka Gérard Larrousse/Helmut Marko/
/Claude Haldi, následovaná sestavou rallye-manů Björn Waldegaard/Ake Andersson/
/Guy Chasseuil a třetí trojicí Claude Ballot-Léna/Günther Steckkönig/Nicholas Koob. Nasazení týmu tehdy řídil Rico Steinemann, sám bývalý závodník, který s Dieterem Spoerrym vyhrál šestihodinovku v Brně 1967 na Porsche 906 Carrera! 

A jaká je historie úspěšného sportovního vozu? Přestože ve Stuttgartu připravili levnější verzi Porsche 911, představenou roku 1965 coby Porsche 912 s menším čtyřválcem 1,6 l, pustili se do přípravy nového sportovního automobilu pro širší klientelu. Nebylo to malé sousto, a proto se spojili s Volkswagenem, jenž poskytl čtyřválec 1,7 l z typu 411 E (písmeno E prozrazuje, že šlo o elektronické vstřikování paliva). Tak vzniklo Porsche 914 (interně 914/4); menší počet vozů vyjel jako Porsche 914/6 (se šestiválcem z typu 911 T) a dokonce se zrodily dva osmiválce 914/8, z nichž jeden dostal Ferry Porsche jako dárek k narozeninám! Kupodivu největší úspěchy dobývaly čtyřválce, typ 914/6 měl sice také výhodu motoru uprostřed, ale nebyl tak elegantní jako legenda Porsche 911... 

Konstruktéři využili bohatých zkušeností ze závodních vozů, které mají zásadně motory uprostřed před zadní nápravou. Ocelová karoserie dostala standardně mohutný ochranný oblouk, za nepřízně počasí mohla prostor mezi ním a rámem čelního skla vyplnit nasazovací laminátová střecha typu Targa, jinak uložená v zadním zavazadlovém prostoru. Tvary vozu byly jednoduché, ale účelné, a součinitel odporu vzduchu vzhledem k nízké výšce srovnatelný s typem 911. Zadní kola měla větší rozchod než ta přední, rozvor náprav 2450 mm byl poměrně velký, ale délka nedosahovala ani čtyř metrů (přesně 3985 mm). Šířka vozu 1650 mm a výška od 1217 do 1240 mm podle verze spolu s nízkou polohou těžiště a podílem hmotnosti 52 až 54 % na zadní nápravu byly nejen zárukou vynikajících jízdních vlastností ve stylu motokár, ale také robustního vzhledu i podtržením dojmu stability, která však byla skutečná. Navíc nízká hmotnost od 900 kg pasovala VW-Porsche na jeden z nejdynamičtějších sportovních vozů té doby v příslušné třídě s relativně nízkou cenou od 12,6 tisíce německých marek. 

Základní typ 914 dostal vstřikový motor Volkswagen (boxer) 1679 cm³ o výkonu 59 kW (80 k)/4900 min^-1, což však při hmotnosti 900 kg bohatě stačilo příznivcům sportovní jízdy ve sportovním automobilu. Plně synchronizovanou pětistupňovou převodovku Porsche mohla od počátku roku 1970 nahradit polosamočinná Sport-O-Matic (čtyřstupňová s kapalinovým měničem a možností manuálního řazení). Silnější šestiválec 914/6 byl naladěn na 81 kW (110 k), alternativně také s oběma ze zmíněných převodovek. Největší rychlost pro šestiválec se zvýšila ze 175 na 207 km/h, zrychlení 0 – 100 km/h se zlepšilo z 12,9 na 9,1 sekundy, ale spotřebu paliva bylo možné udržet na devíti litrech pro stovku kilometrů, při ostré jízdě však zejména u šestiválce výrazně rostla. Oba typy se vyráběly do roku 1972, menší pak dostal označení 914/1.7, aby se odlišil od nové verze 914/1.8. Celkem vzniklo 65 361 kusů nejúspěšnějšího typu s motorem 1,7 litru/59 kW (80 k), takže záměr lidového Porsche byl naplněn. Špičková 914/6 zaznamenala naproti tomu jen 3332 automobilů. 

V roce 1973 se paralelně vyráběly čtyřválce 914/1.7 a 1.8, druhý se silnějším boxerem z VW 412 LS (1795 cm³, návrat ke karburátorům, výkon 63 kW (85 k)/5000 min^-1). Šestiválec nakonec ustoupil typu 911, ale na základě VW 1,7 l připravili konstruktéři Porsche nový boxer 914/2.0, s nímž šestiválcovou verzi nahradili. Dvoulitrový čtyřválec 1971 cm³ s výkonem 74 kW (100 k)/ /5000 min^-1 dostal elektronické vstřikování paliva Bosch. Obě nové verze (1.8 a 2.0) se dodávaly jen s manuální pětistupňovou převodovkou. Úspěchu prvního čtyřválce však nedosáhly, koncem roku 1975 výroba skončila. Celkem vzniklo 118 978 automobilů této řady, která se těšila velké popularitě i v zámoří. Pro modelový rok 1975 se objevily mohutnější nárazníky podle amerických předpisů, verze 1.8 měla vstřikování paliva pro trhy USA a Kanady. Porsche 914/6 nastoupila do závodů v USA, kromě sedmého a osmého místa při profesionálním nasazení (Sunoco, vítězství ve třídě) ve 24 h Daytony 1971 se stala též oblíbeným sportovním náčiním soukromých jezdců. 

Zmínku zaslouží jedenáct prototypů, označených Porsche 916, jenže další sériová výroba nebyla schválena pro vysokou cenu. Lišily se pevnou ocelovou střechou, zesílenou karoserií, upraveným podvozkem a výkonnějším šestiválcem 2,4 l/140 kW (190 k), či dokonce 2,7 l/154 kW (210 k)! Pět kousků si rozebrali členové rodin Porsche a Piëch, pět další němečtí příznivci značky a jeden putoval do USA. Ferdinand Piëch, tehdy šéf vývoje Porsche, nechal -postavit i dva kusy 914/8 s osmiválcem boxer 2997 cm³ ze sportovního prototypu 908. První s výkonem 221 kW (300 k) si nechal, druhý se sníženým na 184 kW (250  k) dostal Ferry Porsche k narozeninám. Dnes si vůz můžete prohlédnout v továrním muzeu Porsche AG ve Stuttgartu-Zuffenhausenu. 

VW-PORSCHE 914 a 914/6 (1969 – 1972)

POHÁNĚCÍ ÚSTROJÍ     
Zážehový vzduchem chlazený plochý s protilehlými válci (boxer), uložený podélně před zadní nápravou; 
a) 914: čtyřválec, OHV 2V; elektronické nepřímé vstřikování paliva; 1679 cm³ (ø 90 x 66 mm); 8,2:1; 59 kW (80 k)/4900 min^-1 a 133 N.m/2700 min^-1; 
b) 914/6: šestiválec, OHC 2V; dva spádové trojité karburátory; 1991 cm³ (ø 80 x 66 mm); 8,6:1; 81 kW (110 k)/5800 min^-1 a 157 N.m/4200 min^-1. Jednokotoučová suchá spojka a pětistupňová manuální převodovka s řazením na podlaze (a/b 3,091 – 1,889/1,778 – 1,261/1,218 – 0,926 – 0,710/0,759 – Z 3,127); stálý převod 4,429. Pohon zadních kol. 

PODVOZEK 
Samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu na příčných ramenech se vzpěrami MacPherson, vzadu vlečená ramena se šikmou osou kývání; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání příčné zkrutné stabilizátory; dvouokruhové kotoučové brzdy ø 281/282 mm; hřebenové řízení ZF s převodem 17,78:1; pneumatiky a) 155 SR 15, b) 165 HR 15.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI 
Rozvor náprav 2450 mm, rozchod kol a) 1345/1390 mm, b) 1361/1392 mm; d/š/v 3985/1650/1217 mm; celkový objem zavazadlových prostorů 370 l (160 l vpředu + 210 l vzadu); objem palivové nádrže 62 l (vpředu); pohotovostní hmotnost (DIN) 900/940 kg, celková 1220/1260 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce a/b)
Největší rychlost 175/207 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 12,9/9,1 s; 0 – 140 km/h za 27,3/16,6 s; spotřeba paliva 9,0 – 12,0/9,0 – 13,5 l/100 km.

CENA (1969) a/b) 12 560/19 000 DM

Převzato z časopisu

Fotogalerie