Toyota Yaris (1999 – 2005) – Pro Evropu

Downsizing zahájila Toyota už dávno, Yaris první generace získal evropský titul Vůz roku 2000…

V nejvýznamnější anketě Vozu roku, založené nizozemským časopisem Autovisie se šesti evropskými partnery už v roce 1963, dlouho japonské automobily nevítězily. Jako první do nejlepší trojice pronikly Honda Civic (třetí v roce 1974), Honda Prelude (třetí 1988) a Nissan Primera (druhý 1991). Poprvé zvítězil Nissan Micra druhé generace v roce 1993, podruhé si čestný titul Car of the Year 2000 odvezla Toyota Yaris první generace a do třetice japonská značka triumfovala v ročníku 2005, kdy vyhrála Toyota Prius druhé generace. V loňském roce pak skóre Nissan/Toyota ­vyrovnal na 2:2 elektrický Nissan Leaf. V roce 1995 byla v Japonsku schválena technická koncepce projektu NBC (New ­Basic Compact), dílo šéfinženýra Yasuhika Ichihashiho, návrh malého osobního vozu Yaris, určeného především pro evropský trh, kde byla paralelně zahájena výroba ve francouzském Valenciennes (od 31. ledna 2001). Na základě technického zadání vznikly odlišné návrhy karoserií jak v Japonsku, tak v Evropě; zelenou dostal design z bruselského střediska Toyota EPOC (European Office of Creation), kde se pod vedením řeckého designera Kovose zrodila karoserie sériového Yarisu první generace XP10 v třídveřovém a pětidveřovém provedení, k nimž později přibylo kombi Yaris Verso.

Sotiris Kovos byl tehdy stár jen 33 let, vystudoval sociologii v Aténách, ale po absolvování Royal College of Art v Londýně koncem roku 1995 vstoupil do služeb Toyoty EPOC. Toyota Yaris patří k vozům, jež vnesly do segmentu B zcela jiné proporce, zaručující značný objem interiéru, v této třídě dosud nevídaný. Při rozvoru náprav 2370 mm a celkových rozměrech 3610 x 1660 x 1500 mm nabízel vůz vnitřní délku kabiny 1800 mm, šířku 1380 mm a výšku 1265 mm. První prototyp zahájil testy na jaře 1997 v Belgii, ale na autosalonu IAA 1997 ve Frankfurtu se představila trojice konceptů, předjímající ­budoucí sériový výrobek, byť na delším ­rozvoru o 30 mm. Pětidveřový Funtime se od budoucího Yarisu téměř nelišil, stejně jako kombi Funcargo; elegantní Funcoupe se však do výroby nikdy nedostalo. Přístro­jová deska měla rychloměr uprostřed, na rozdíl od sériového výrobku ještě analogový (lépe čitelný); u studií se hovořilo o zážehových čtyřválcích 1,0 – 1,2 l. Sportovní siluetu kupé podtrhovala sedmnáctipalcová kola. Reakce na uvedení konceptů, které se představily také na Tokyo Motor Show 1997, byly vesměs pozitivní, a tak na Ženevském autosalonu zářil pětidveřový Yaris Concept v téměř definitivní podobě podle Kovosova návrhu. Světová premiéra se odehrála na Mondial de l’Automobile 1998 v Paříži, první vozy dostaly nový litrový čtyřválec typu 1SF‑LE o výkonu 50 kW (68 k); pětistupňová převodovka se dodávala alternativně se samočinným ovládáním spojky.

O úrovni bezpečnosti svědčilo čtyřhvězdičkové hodnocení EuroNCAP ze září 2000 (29 bodů, 85 %). O šest měsíců později nabídku rozšířily čtyř­válec 1.3/63 kW (86 k) a třetí výbava Luna (zprvu jen Sol a Terra); v únoru 2001 se objevil sportovní Yaris T‑Sport se sníženým podvozkem a motorem 1.5/79 kW (105 k). V roce 2001 výrobu v japonském Aichi doplnila evropská ve Valenciennes a přibyl vznětový ­čtyřválec 1.4 D‑4D/66 kW (90 k). Facelift roku 2003 znamenal osvěženou nabídku motorů včetně limitované série TS Turbo 1.5/110 kW (150 k) a robotizovaných převodovek MMT. Toyota Yaris je nejprodávanějším typem ­japonské značky na evropském trhu. Po první generaci, jež se prodávala také jako Vitz (hatchback v Japonsku), dvoudveřový sedan Platz (Echo v USA) a čtyřdveřový ­sedan Platz, přišla v roce 2005 druhá ge­nerace XP90 s prodlouženým rozvorem o 90 mm a délkou o 110 mm, která v litrové třídě vyměnila čtyřválec za nový tříválec 51 kW (69 k). Ještě větší je třetí generace XP130, uvedená v roce 2011, která brzy dostane hybridní verzi. Yaris Verso po první generaci nedostal nástupce. Prodej tří generací Yarisu do konce dubna 2011 dosáhl 5 019 161 automobilů.

Technické údaje

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (1999) – kapalinou chlazený čtyřválec, uložený vpředu napříč; 998 cm³ (ø 69 x 66,7 mm); 10,0:1; 50 kW (68 k)/6000 min^‑1 a 90 N.m/4100 min^‑1; DOHC 4V; elektronické vstřikování benzinu. Pětistupňová převodovka (3,545 – 1,913 – 1,310 – 1,027 – 0,850 – Z 3,214); stálý převod 4,294, pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; vpředu kotoučové, vzadu bubnové brzdy; hřebenové řízení, na přání s posilo­vačem; pneu 175/65 R 14.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2370 mm, rozchod kol 1440/1420 mm; d/š/v 3610/1660/1500 mm; objem zavazadlového prostoru 205/305 l; pohotovostní hmotnost od 820 kg; objem palivové nádrže 45 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 156 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 17,9 s; spotřeba paliva EU 5,6 l/100 km; emise CO₂ 134 g/km.

Fotogalerie