The Heritage Motor Centre – Zaprášená pýcha

Někdejší invenci britského automobilového průmyslu skvěle dokumentuje automobilové muzeum v Gaydonu, které nyní převzalo i exponáty Jaguar Daimler Heritage z Coventry...

Vývoj ve Velké Británii zjevně předznamenal úpadek Evropy jako vedoucí průmyslové i kulturní části světa; dnešní události to jen dotvrzují. Z průkopníka industrializace a automobilového průmyslu se stala země, kde sice nadále vznikají téměř všechny monoposty formule 1, ale sériová výroba automobilů je v rukou zahraničního kapitálu. Snad nejlépe na tom je úspěšný Jaguar Land Rover, nyní součást indické Tata Group; mezinárodní konsorcium z arabských zemí a Itálie ovládá Aston Martin; značky Rolls-Royce, Mini a Bentley patří BMW Group, resp. Volkswagenu; MG Cars náleží Číně; Lotus bojuje o přežití pod malajsijskou taktovkou, Rusové dovedli k bankrotu TVR a LDV (Leyland DAF Vans); Ford produkci automobilů ve Velké Británii letos definitivně ukončil; Vauxhall je značkovou variantou Opelu pod vedením General Motors; Němci po převzetí ERF výrobu zastavili, stejně jako americký PACCAR v případě značek Foden a Leyland, atd., atd.

Největšími producenty osobních automobilů ve Velké Británii tedy jsou Toyota, Nissan, Honda a Mini (BMW). Smekáme ovšem před vedením britské firmy Morgan, která díky zdravému statutu rodinného podniku přežila všechny krize... Druhá světová válka navzdory vítězství zemi nesmírně vyčerpala, ale přesto byla převážná většina britských automobilových značek po roce 1945 zachována. Ještě koncem šedesátých let jezdilo na britských silnicích devadesát procent vozidel britské výroby, pak však následovaly neuvěřitelné změny, vyvolané překotným slučováním podniků do British Motor Corporation, později British Leyland, a nakonec Austin Rover Group, respektive MG Rover Group. Britové z důvodů tradice nějaký čas vyráběli stejné vozy pod různými slavnými značkami, ale bylo to cesta do pekla. Jeden z typů dokonce nesl šest různých značek, a to Issigonisova řada BMC 1100/1300, která se prodávala jako Austin, Morris, MG, Riley, Wolseley a Vanden Plas (viz též AR 3 a 4/’13).

Dvě největší značky Austin a Morris se coby zakládající členové British Motor Corporation (BMC) podílely na uvedení slavného Mini geniálního konstruktéra Aleca Issigonise, jenž určil koncepci moderního malého vozu (přední pohon, motor vpředu napříč, kola v rozích karoserie, téměř svislá zadní stěna), vznikl ve více než pěti milionech exemplářů a přežil do dnešních dnů jako samostatná značka BMW Group. Alec Issigonis hned po válce vytvořil klasický sedan Morris Minor, jehož více než milionová produkce také patří k britským milníkům. The Heritage Motor Centre v britském Gaydonu je jedním z největších účelově vybudovaných stánků automobilové historie nejen ve Velké Británii, ale i na světě. Muzeum vzniklo v roce 1993 z iniciativy Rover Group, nástupce British Motor Corporation, ale po definitivním zániku této automobilové skupiny už není vázáno pouze na její výrobky, takže byl výběr rozšířen i na další britské značky (Ford, Vaux-hall, Lotus, Reliant a jiné). Původně vzešlo z archivů a sbírek Leyland Historic Vehicles (zal. 1975), v roce 1983 se proměnilo na British Motor Industry Heritage Trust (BMIHT) a letos slaví dvacáté výročí otevření muzea. Navštívili jsme je poprvé právě v roce 1993, po reorganizaci nadále vystavuje asi 180 vozidel v moderní budově kruhového půdorysu, obklopené rozsáhlým pozemkem, na němž se pořádají další akce včetně srazů historických vozů, pikniků a oslav.

Letos to byly například Století Morrisu, Classic & Vintage Commercial Show (pro nákladní automobily), největší BMW Festival na světě, 50 let Hill-manu Imp, 40 let Austinu Allegro, motocyklová Banbury Run atd. Návštěvníci mají k dispozici rovněž různé workshopy, testovací dráhu Land Rover, knihovnu a archiv. Z dnešního pohledu je neuvěřitelné, jak rozsáhlá byla nabídka britského automobilového průmyslu ještě v šedesátých letech, kdy se ucházel také o export do Československa (uspěly jen různé Fordy a Hillman Minx, později Austin Allegro). V roce 1968 vznikl British Leyland spojením původní BMC (Austin, Morris, MG, Riley, Wolseley, Vanden Plas), proměněné na British Motor Holdings (BMH, po připojení Jaguar Daimler v roce 1966), a Leyland Group (Tri-umph, Standard, Rover, Alvis, Leyland atd.), takže záhy byl přebytek navzájem si konkurujících typů. První byly obětovány značky Riley (1969), Austin-Healey (1971) a Wolseley (1975); výroba nákladních vozů se znovu oddělila (1987), stejně jako Jaguar Daimler (1984); záhadně jako mávnutím kouzelného proutku zmizel Triumph, z více než desítky typů včetně sportovních TR se racionalizovalo na jediný sedan Triumph Acclaim (konec výroby 1984), který nebyl ničím jiným než licenční Hondou, s níž navázal spolupráci Rover.

Převzetí Roveru skupinou BMW také nebylo úspěšné, následné vykoupení čtveřicí manažerů za symbolický obnos skončilo za nejasných okolností včetně soudního procesu zánikem poslední značky kdysi hrdého britského automobilového průmyslu. Dnes můžeme vzpomínat a obdivovat tato vozidla v historických sbírkách, či na srazech veteránů. Jejich popisy se samozřejmě vymykají rozsahu tohoto článku, tak alespoň soubor fotografií a doporučení návštěvy; z Londýna se do Gaydonu dostanete snadno po dálnici M40 směrem na Birmingham (výjezd číslo 12). Muzeum leží na silnici B4100 v těsné blízkosti výzkumného a vývojového střediska Jaguar Land Rover a nové hlavní továrny Aston Martin. Nedaleko jsou pak další centra britského automobilového průmyslu Coventry a Birmingham, ale také města Stratford-upon-Avon, Ban-bury, Warwick a Leamington Spa.

Převzato z časopisu

Fotogalerie