Tatra a Vignale - Hledání tvaru

V roce 1967 navázala automobilka Tatra spolupráci s italskou karosárnou Vignale. Během necelých dvou let pak vznikla karoserie nového vozu Tatra 613.

Tatra sondovala půdu ke spolupráci s italskými karosáři už od jara 1966. Bylo to poprvé, kdy se československá automobilka rozhodla k takovému kroku. Původně zamýšlená velká modernizace T 603, z níž později vzešla T 613, předpokládala zcela nové tvarové řešení, a bylo zřejmé, že tento úkol v Kopřivnici vlastními silami nezvládnou. Nešlo jen o design, ale i o makety, prototypové karoserie a dokumentaci potřebnou k přípravě výroby. První kontakty s firmami Bertone, Michelotti a Stile Italia nesplnily očekávání, a tak na jaře 1967 vyzvali ke spolupráci karosárnu Vignale.Její zástupci přicestovali do Kopřivnice koncem května 1967, aby se seznámili s tradicemi značky Tatra a se zadáním nového projektu s označením T 603 X. Při jednání, jež probíhalo 27.května 1967, stály na stole mezi oběma delegacemi dva modely. Zmenšenina bratislavského vozu Tatra 603 X, jenž v té době už existoval v podobě funkčního vzorku, a model, který o měsíc dříve vytvořil Oldřich Jaroň, stylista Tatry. Byla to už druhá varianta Jaroňova návrhu, první vznikla v lednu 1967. Druhá verze se vyznačovala tehdy módní ostře řezanou šikmou zádí.

V létě 1967 přišly od firmy Vignale první ideové návrhy ve třech variantách zpracovaných v průběhu června. Každá z nich obsahovala dvě karosářská provedení, a to pětimístný čtyřdveřový vůz a dvoudveřové kupé 2+2. Limuzína měla rozvor 2850 mm a délku podle provedení 4680 až 4710 mm, při vnější šířce 1850 mm měla být vnitřní šířka na předních sedadlech 1570 mm. První varianta nabízela čtyřdveřový vůz se stupňovitou zádí, dvě další měly šikmou záď ve stylu fastback. Kupé dostalo rozvor zkrácený na 2600 mm a celkovou délku 4430 až 4460 mm, přičemž šířka 1850 mm se neměnila. Jednotlivé varianty kupé se lišily tvarem střechy a uspořádáním zadních sloupků. Všechny návrhy nabízely příď se dvěma dvojicemi kruhových světlometů a záď s vodorovně orientovanými obdélníkovými svítilnami.

Koncem října 1967 byl v Kopřivnici odsouhlasen definitivní projekt T 613 s rozvorem náprav 2980 mm a motorem nad zadní nápravou, jejíž osa procházela mezi druhým a třetím párem válců motoru V8. Projekt karoserie však nadále nesl označení T 603 X. V listopadu 1967 také Oldřich Jaroň vytvořil další variantu svého návrhu s ostřeji řezanou šikmou přídí a čtyřmi kruhovými světlomety. Další model zhotovil na jaře 1968, tentokrát s decentnější přídí opatřenou světelnou rampou navazující na tradici šestsettrojky. Ke spolupráci byl přizván i Ing. arch. Otakar Diblík a vytvořil dva modely se splývavou zádí a přídí s obdélníkovými světlomety.

Mezitím už v lednu 1968 cestovali do Turína hlavní konstruktér Ing. Milan Galia a technický ředitel Československých automobilových závodů (ČAZ) Ing. Stanislav Fiala, aby uzavřeli smlouvu s karosárnou Vignale. Dokument podepsaný 13.ledna 1968 v sídle firmy Vignale na turínském předměstí Grugliasco oficiálně zprostředkoval podnik zahraničního obchodu Polytechna. V březnu 1968 dorazila do Kopřivnice další zásilka návrhů studia Vignale. Obsahovala tři varianty, každou v provedení sedan a kupé. Tentokrát už měla čtyřdveřová i dvoudveřová karoserie stejný rozvor a délku, u dvoudveřové verze Italové přešli z označení Coupé na strohé Berlina Due porte. Všechny návrhy ještě uváděly, že jde o karoserie na podvozku T 603. První a třetí varianta měly rozvor 2950 mm, celkovou délku 4800 a 4830 mm a stupňovitou záď. Druhá varianta se od nich odlišovala. Při rozvoru 2980 mm odpovídajícím projektu T 613 byla dlouhá 4955 mm a měla decentně tvarovanou splývavou záď. Přední převis byl prodloužen na 1015 mm a celá karoserie se blížila tvarům budoucí šestsettřináctky. Ta byla vybrána k dalšímu rozpracování. V červnu 1968 byly dokončeny makety v měřítku 1:5, jež podle připomínek z Kopřivnice prošly dílčími úpravami. Poté posloužily jako vzory při výrobě maket v životní velikosti. O nich příště...


Zdroj: Automobil 08/10
Autor: Jan Tuček

Fotogalerie