Subaru Leone (1971–1994) – Zásadní subaru

Letos je to půl století, co Subaru představilo typ Leone. Během více než dvaceti let, tří generací a bezpočtu různých verzí pro jednotlivé světové trhy zformoval Subaru do podoby, v jaké je známe dnes.

Subaru Leone bylo ve své době navrženo jako kompaktní vůz, který měl automobilce pomoci k její expanzi na zámořské trhy. V USA už sice Subaru bylo přítomné od roku 1968, avšak model Leone znamenal zcela novou éru. Tento vůz byl také prvním, jímž se Subaru začalo ucházet o přízeň evropských zákazníků. V polovině roku 1971, kdy mělo svoji japonskou premiéru, navázalo na svého předchůdce Subaru 1000. I když využívalo jeho koncepci s vpředu podélně uloženým plochým motorem s protilehlými písty a pohonem předních kol, byl to zcela nový vůz vybavený moderní technikou s nezávislým zavěšením kol přední i zadní nápravy a kotoučovými brzdami na všech čtyřech kolech. I když se jako první představila atraktivní karosářská verze kupé, Subaru tuto novinku navrhlo modulárně. Díky tomu postupně na stejném technickém základu vyjely další karosářské verze jako sedany se dvěma a čtyřmi bočními dveřmi, kombi a druhá verze kupé s odlišně tvarovanou střechou, označovaná jako Hardtop. Nabídku později doplnil ještě odvozený osobní pick-up Brat. Ačkoliv se o této řadě dnes mluví jako o Leone (italsky „lev“), tyto automobily se v různých částech světa jmenovaly odlišně. Někde se používalo pouze pojmenování Subaru doplněné zdvihovým objemem motoru zaokrouhleným na stovky, v USA se vžilo označení DL či GL a v Evropě u druhé a třetí generace, jež je známá také jako L-Series, znělo jméno této modelové řady Subaru 1600, resp. 1800 podle objemu motoru.

Značná modularita a unikátní technická koncepce umožnila tuto řadu vybavit rovněž pohonem všech kol, jehož je Subaru v osobních sériově vyráběných vozech průkopníkem. Po zkouškách s tímto systémem již v předchozím Subaru 1000 se první prototyp budoucího sériového modelu ukázal počátkem října roku 1971 na tokijském autosalonu jako kombi Subaru 1300 G 4WD. První sériové Subaru s pohonem všech kol se nakonec představilo v roce 1972 jako Leone 1400 4WD Station Wagon.

Pohon všech kol Subaru vyřešilo relativně jednoduše, když na konec převodovky přidalo zubovou spojku, která po sepnutí přenášela točivý moment na spojovací hřídel a dále dozadu přes zadní diferenciál na zadní kola. Šlo tedy o připojitelný systém 4x4 bez středového diferenciálu. Subaru pohon všech kol postupně nabídlo jako volitelnou výbavu i pro ostatní karosářské verze.

První generace typu Leon byla postavena na rozvoru náprav 2455 mm a její délka atakovala hranici čtyř metrů. S výjimkou základních užitkových variant určených pro japonský trh, jež používaly motor 1,1 litru, byly v nabídce tři ploché čtyřválce s objemy 1,2, 1,4 a 1,6 litru a výkony od 46 do 68 kW (od 62 do 93 k). Vzhledem k hmotnosti začínající na 775 kg (varianta 4WD vážila 855 kg) poskytovaly zejména objemnější verze ve své době nadstandardní dynamiku.

Model Leone byl oblíbený zejména pro své jízdní vlastnosti dané nízko umístěným těžištěm a spolehlivost. Ostatně možná i proto se Subaru Leone v roce 1977 zúčastnilo dálkové rallye na 30 000 km z Londýna do Sydney, v níž skončilo ve třídě vozů s pohonem všech kol na čtvrtém místě.

První generace Leone stihla ještě ve stejném roce projít modernizací svého vzhledu, interiéru a částečně podvozku s rozšířeným rozchodem zadních kol, nicméně již v roce 1979 se představila druhá generace. Měla opět novou techniku, která umožnila celkové zvětšení, konkrétně prodloužení délky o 25 až 30 cm podle konkrétní verze a varianty. K dispozici byly tentokrát karoserie sedan, kombi (se standardní a se ­zvýšenou střechou), kupé bez středního B-sloupku a nově pak i třídveřový hatchback Leone Swingback (někdy označovaný Turismo 1800 4WD) s délkou čtyři metry.

K pohonu byly připraveny motory s objemy 1,3, 1,6 a 1,8 l a výkony sahajícími od 50 do 88 kW (68–120 k). V roce 1983 měl právě v Leone druhé generace premiéru i první přeplňovaný „boxer“ Subaru. Zajímavým vývojem prošel také pohon všech kol a vlastně celé převodné ústrojí. Ve spojení s manuální převodovkou byl k ­dispozici redukovaný převod zvyšující průchodnost terénem. Nabídku ale rozšířila také kombinace pohonu všech kol a třístupňové samočinné převodovky. V tomto případě byl připojitelný pohon všech kol řešen lamelovou spojkou, která se aktivovala tlačítkem – k sepnutí se využíval tlak oleje v převodovce. Zajímavostí byl režim 4WD Auto, v němž se pohon všech kol automaticky spínal současně s aktivací stěračů, kdy výrobce předpokládal jejich použití za deště, tedy za snížené adheze. Novinkou byla také možnost manuálního zvýšení světlé výšky z 210 na 240 mm u varianty kombi s pohonem všech kol a od roku 1983 nabídku doplnila mechanická funkce hill-holder zabraňující couvnutí vozu při rozjezdu do kopce. Moderní technické řešení druhé generace modelu Leone dokazovaly také volitelně dodávané digitální přístroje, palubní počítač nebo ukazatel nezapnutých bezpečnostních pásů.

Subaru začalo svoji originální techniku propagovat ve světě automobilových soutěží. Již od roku 1980 tovární tým Subaru Rally Team Japan, předchůdce dnešního Subaru Tecnica International (STI), nasazoval Leone do mistrovství světa v rallye. V roce 1983 Japonci s Ari Vatanenen za volantem získali na africké Safari rallye první mistrovské body. V roce 1982 se postavila na start rallye Paříž-Dakar třídveřová verze Turismo 1800 4WD s bývalým sjezdovým lyžařem a ambasadorem značky Bernhardem Russim za volantem. Soutěž tehdy dokončilo pouze 98 z 352 účastníků a mezi nimi bylo i toto čtyřmetrové Subaru.

Druhá generace se vyráběla do roku 1984, kdy se představilo Leone číslo tři. Pouze třídveřová varianta pokračovala ve výrobě do roku 1989. Třetí generace byla s délkou 4430 mm o 150 mm delší než předchůdce a její rozvor narostl o 25 mm na 2470 mm. Nejoblíbenějšími variantami byly pětidveřové kombi se dvěma výškami střechy a sedan. Elegantní třídveřové kupé nabídku obohatilo v roce 1986. Motory přecházely z větší části z předchozí generace a v nabídce byly objemové verze 1,3, 1,6 a 1,8 litru, přičemž vrcholem byla přeplňovaná verze jednotky 1,8 l, jež v poslední evoluční verzi nabídla v Evropě 100 kW (136 k). Tato varianta byla s pohonem všech kol schopna z 0 na 100 km/h zrychlit za 9 sekund a jet nejvýše 190 km/h.

Od roku 1987 dostaly všechny vozy s přeplňovaným motorem trvalý pohon všech kol. Zatímco vozy s manuální pětistupňovou převodovkou a redukcí měly centrální samosvorný diferenciál a hnací sílu rozdělovaly mezi přední a zadní nápravu v poměru 50:50, verze se čtyřstupňovou samočinnou převodovkou byly vybaveny lamelovou spojkou využívající ke své činnosti tlak oleje v převodovce. Jednou z technických zajímavostí třetí generace typu Leone byla možnost vrcholnou verzi objednat s elektro-pneumatickým odpružením s možností změny světlé výšky a jejím automatickým udržováním, později uvedeným také v extravagantním kupé Subaru XT.

Výroba typu Leone postupně skončila v roce 1994, když jej nejdříve v roce 1989 doplnilo větší Legacy, dodávané jako sedan a kombi, a následně menší Impreza, která oslavila premiéru v roce 1992. Modelu Leone se podařilo automobilku Subaru proslavit doslova po celém světě a etablovat ji jako výrobce spolehlivých vozů s technicky unikátním systémem pohonu všech kol.

Převzato z časopisu

Fotogalerie