SPORTOVNÍ AUTOMOBILY B.N.C. – MALÝ VELKÝ AUTOMOBIL

Tento slogan doprovázel reklamy na automobily B.N.C. Spolu s cyclecary značek Amilcar a Salmson byly nejznámějšími lehkými francouzskými sportovními vozy dvacátých let. 

Konstruktér Jacques Muller (1892 – 1978) se narodil v alsaském Rosheimu. Když mu bylo osmnáct, přestěhoval se s rodiči francouzské národnosti do Paříže. V pětadvaceti letech podal patent na svorky pro kanalizační potrubí. Vášnivý obdivovatel automobilů a letadel otevřel roku 1919 mechanickou dílnu. Sestavil zde první cyclecar Jacques Muller (švýcarský vidlicový dvouválec MAG 1100 cm³). Pak v rychlém sledu založil několik společností pro výrobu mechanických součástí a elektrických kabelů. Získal nového společníka Françoise Achera, který se stal o rok později jediným správcem patentu na bezventilový šoupátkový motor. Muller přihlásil patent na motor s rotačním pístem a několik dalších, týkajících se pohonných jednotek. Acher se později proslavil konstrukcí dvoudobých motorů objemu 500 cm³ pro cyclecary, námořnictvo a průmysl. Muller spoluzaložil koncem roku 1920 značku Kevah (francouzský vidlicový čtyřdobý dvouválec E. Train 995 cm³), v roce 1921 stál u kolébky značky Exau a roku 1923 B.N.C. Vozíky Kevah, navazující na první, stále vylepšovanou a vyráběnou Mullerovu konstrukci (1919), byly úspěšné. 

V letech 1920 a 1921 nabízeli dva typy cyclecarů, po odchodu Mullera v letech 1922 až 1925 pak další čtyři typy s čtyřválci Chapuis-Dornier 960 a 1093 cm³. Z vozu J. Muller typ D (1922; čtyřválec SCAP 892 cm³ s ventilovým rozvodem SV) odvodili automobil Exau typ D.EX (1922; SCAP), který se téhož roku stal základem B.N.C. typu DZ (1923; SCAP). 

Muller v roce 1922 prodal výrobní práva k Exau inženýru a letci Lucien-Armandu Bollackovi (1892 – 1969; dříve Hispano-Suiza) a René Netterovi (1883 – 1957; financující bankéř). 

V Levallois-Perret na předměstí Paříže vznikla v lednu 1923 společnost Bollack, Netter et Cie. (B.N.C.). O rok později ji změnili na akciovou společnost. Muller dále vyráběl automobily Kevah, o dvouválce nebyl zájem, soustředil se jen na čtyřválce. U B.N.C. přidali čtyřválce OHV Ruby 750 a 970 cm³. Dobře se prodávaly doma i v zahraničí. Kromě otevřených i uzavřených cestovních vozů vyráběli i dodávky a sportovní dvoumístná kupé Supercab. Motory Ruby 750 cm³ poháněly první závodní
B.N.C. Roku 1925 je nahradily výkonnější SCAP 1100 cm³, Ruby DS (1097 cm³) nebo Ruby K (1097 cm³). Úpravami na výkon až 44 kW (60 k) dosahovaly nejvyšší rychlosti 160 km/h. Minoritní akcionář Muller firmu B.N.C. tehdy opustil. Ještě koncem roku se objevil první francouzský automobil s přeplňováním Cozette na motoru SCAP (1100 cm³). Existovaly krátké (Montlhery) a dlouhé (Miramas) podvozky i krátké verze bez přeplňování (Monza). Jména závodních tratí ukazují, kde B.N.C. dosáhly významných úspěchů. 

Roku 1926 se objevila šikmá maska chladiče spolu se sníženým podvozkem, primárně určeným pro sportovní verze. Ale třeba jeden z trojice čtyřmístných sportovních tourerů s kolmými chladiči a motory Meadows 4ED 1496 cm³ závodil v Le Mans 1929. B.N.C. získaly vavříny v mnoha prestižních závodech jako 24h Paříže, Mont Ventoux, TdF, 24h Le Mans (1927 – 28) nebo 24h Spa (1930). Nejvíce se cení absolutní vítězství Violette Morrisové v Bol d’Or 1927. 

Roku 1928 byli Lucien Bollack i René Net-ter z B.N.C. vytěsněni. Lucienovo místo v B.N.C. zaujal bouřlivák Charles de Ricou (1881 – 1961), jenž od roku 1927 skupoval její akcie. De Ricou byl podnikatelem s pověstí zachránce automobilek v nesnázích. Koupil krachující sklad náhradních dílů automobilů Lombard. Z nich sestavili několik automobilů s typickým šikmým chladičem a prodali jako B.N.C. Kromě toho pořídil licenci pro pneumatické odpružení A.E.R.-Mercier s kompresorem udržujícím tlak. Jen několik dnů před kolapsem burzy, v říjnu 1929, představili osmiválec B.N.C. Aigle. Všechny značky vystavoval na trojstánku Pařížského autosalonu 1931. Veliké vozy „Eagle“ amerického střihu s osmiválci Lycoming 4,0 a 4,9 litru, domácími podvozky Delaunay-Belleville a pérováním A.E.R. měly firmě pomoci přestoupit mezi ziskové luxusní automobily. To již naplno propukly následky Černého pátku. Ani malé, podfinancované impérium s různorodým programem, ani značky B.N.C. a Rolland-Pilain neměly šanci přežít rok 1931. Závodník a majitel garáží André Siréjols skoupil zásoby podvozků a motorů SCAP a Ruby. Menší množství sportovních B.N.C. stavěl ještě roku 1939. Podle některých pramenů vznikly poslední B.N.C. Siréjols v 50. letech s jednotkami SV Ford „10HP“ 1172 cm³. Všech vozů B.N.C. vzniklo dohromady jen několik set.

Autor děkuje francouzskému historikovi Gillesi Fournierovi.

Převzato z časopisu

Fotogalerie