Rofgo Collection – Oranžová a modrá

Čas od času bohové motorismu ukážou svoji přívětivou tvář. Šťastlivci se pak na chvíli ocitnou v ráji… Například když je jim umožněno prohlédnout si část ojedinělé neveřejné sbírky závodních vozů ROFGO spojenou s nepřehlédnutelnou oranžovo-modrou livrejí Gulf.

J. M. Guffeye založil roku 1901 ve Spindletopu v Texasu petrolejářskou firmu, která se koncem 70. let stala devátou největší americkou olejářskou firmou. Proslula neortodoxní organizací, metodami operování a intenzivní podporou autosportu. V letech 1938 – 1941 sponzorovala Indycars Harryho ­Millera. 

Ford pozval roku 1966 několik pečlivě vybraných zákazníků k přípravným testům na závod 24h v Sebringu. Ke zkouškám nového vozu GT40 se dostavil také nenápadný menší muž Grady Davis, viceprezident společnosti Gulf. Dal se do řeči s inženýrem Fordu Johnem Wyerem. Davis byl sportovním kupé tak nadšen, že si GT40 objednal. Wyer, který se zrovna osamostatnil, si posléze na setkání vzpomněl. Nabídl Davisovi, že se stane manažerem závodního týmu, jejž bude Gulf Oil financovat. Dohoda se vešla na stránku papíru. Na jaře 1967 se v Le Mans objevil pár vozů Mirage M1 v nezaměnitelné a nezapomenutelné kombinaci modré a oranžové, barvách Gulfu. Čerpací stanice a servisy Gulf ale používaly mnohem tmavší odstín modré, která se zdála být pro závodní vozy příliš tmavá. Tým zvolil světlejší odstín texaské Wilshire Oil Company, již Gulf pohltil roku 1960. Šedesátá a sedmdesátá léta byla zlatým věkem vytrvalostních závodů sportovních vozů a zámořské Can-Am. Barvy Gulf vozily Fordy GT40, Mirage-Ford M1, za mořem McLaren M6 a jeho další provedení. Bruce McLaren zjistil, že v době černobílých televizorů jsou oranžové automobily nezaměnitelné s vozy všech jiných barev. Proto byly také Gulf McLareny pouze oranžové. Gulf má vůbec k barvám zvláštní „nekorporátní“ přístup. Designéři museli pouze ctít kombinaci oranžové a modré (údajně barvy zapadajícího slunce; snad i vody či oblohy Mexického zálivu). Provedení a kombinace barev ale záležely jenom na nich. Stejně jsou livreje oficiálních vozů nejhezčí; parazitující, stříkané někde v garáži, odhalíte na první pohled.

Roku 1970 se objevila sportovní ikonická Gulf Porsche 908 a 917, také monoposty F1 a Indy značky McLaren. Spolupráce s Porsche skončila roku 1971. Oranžovo-modré šílenství vyvrcholilo téhož roku, kdy debutoval uhrančivý film Le Mans se Stevem McQueenem v hlavní roli. Porsche pro následující sezónu nahradily sportovní vozy Mirage-Cosworth M6. S koncem roku 1973 se přestaly objevovat oranžové monoposty a na období 1974 – 1975 převzaly žezlo sportovní Gulf-Ford Cosworth GR7. V letech 1995 až 1997 kralovaly McLareny F1 GTR. Po odmlce jezdilo v sezóně 2001 ex-tovární Gulf Audi R8. V roce 2006 se barvy Gulf vynořily na okruhu Silverstone na šasi číslo 007 kupé Aston Martin DBR9, roku 2009 se přidal sportovní benzínový prototyp LMP1 Aston Martin Lola B09/62.

Roald Goethe, narozený v roce 1960 v Hamburku, je talentovaným a velmi bohatým obchodníkem s ropou a dalšími surovinami, a také závodníkem a sběratelem. „Se závoděním jsem začal poměrně pozdě, proto jsem se soustředil především na závody historických vozů,“ vzpomíná. Ale řídil i Lamborghini Gallardo a pak Aston Martin Vantage, s nímž třikrát bojoval ve 24h Le Mans. Roku 2015 jej pozdější vítěz Nico Hülkenberg na Porsche 919 Hybrid vytlačil do zdi, Roald těžkou nehodu přežil. Roku 2008 objevil v časopise inzerát k prodeji Dina 246. To jej podnítilo, aby se vypravil do Velké Británie za Adrianem Hamiltonem (jeho otec Duncan vyhrál 24h Le Mans 1953), jedním z nejvyhlášenějších obchodníků s klasickými závodními vozy. Koupil Ferrari Dino Grand Prix a ještě Fer­rari 275 NART Spider. Roald se zmínil, že jako školák měl v pokojíku model a plakát Fordu GT40 v barvách Gulf. Vyslovil přání, že by si dva tři vozy Gulf pořídil. Adrian se pro nápad sbírky nadchl. Vypočítal, že musí mít nejen GT40, ale i Porsche 908 a 917. Roald si brzy odvezl i Gulf Ford GT40. Adrian začal ihned opatrně a nenápadně konkrétní a zaručeně pravé vozy hledat. Většinou patřily sběratelům, kteří je nemínili prodat. Pak nastoupil Roald se šarmem a neodmítnutelným přesvědčovacím talentem. Obvykle přemluvil majitele k prodeji. „Nemyslím, že bychom nějaký vůz přeplatili. Za sedm let získala sbírka dvojnásobnou hodnotu,“ vzpomíná Adrian a Roald dodává: „Měl jsem štěstí, že jsem začal relativně brzy. Dnes už by patrně tak ucelenou sbírku nebylo možné dát dohromady.“ Oba obchodníci se stali přáteli. Adrian umístil sbírku do hospodářských stavení a stodol přestavěných na garáže v okolí svého působiště u Odihamu. Před pár lety uložili sbírku čítající přes čtyři desítky vozidel do nové, pro tento účel postavené haly. S dvaceti vozy a transportérem Mercedes-Benz 0317 (1971) Gulf-JW Automotive jsme se mohli setkat letos v únoru ve Stuttgartu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie