Ravo 5 – Po stopách...

Československé silniční motocykly Ravo (Rain – Voňka) patřily k nejlepším dílům amatérských tvůrců naší závodní scény...

Poslední silniční motocykl značky Ravo 5 pro objemovou třídu 125 cm³ je samozřejmě už dlouho minulostí. Jeho konstruktér Vlastimil Rain (1924 – 1987) ze Dvora Králové nad Labem také dávno není mezi námi. Zmíněný stroj ale není k vidění ani na veteránských závodech třídy Klasik jako mnohé jiné, je obestřen tajemstvím. Stále ovšem žijí ti, kteří stáli u zrodu tohoto dvoudobého vidlicového dvouválce, a tak se s námi před nedávnem podělili o vzpomínky a přiblížili taje z životopisu zajímavého motocyklu. Snad ještě není zapomenuto, že valná většina stroje byla zkonstruována Vlastimilem Rainem ve Dvoře Králové, ale samotný motocykl a jeho díly převážně vyrobeny bývalým závodníkem Františkem Krčmářem (narozen 1949) a zručným nástrojařem Miroslavem Vohralíkem (narozen 1940), jeho bývalým mechanikem, ve východočeských Holicích. „Na Ravu 4 jsem tehdy vyhrál přeborový závod v České Třebové a pan Rain za mnou přišel s nabídkou na spolupráci. Zatajil se mi dech a nevěřil jsem,“ vzpomíná na ony chvíle dnes šestašedesátiletý Krčmář.

Celoživotní Rainův kolega Jaroslav Voňka, s nímž založil značku Ravo, byl bohužel po smrti a konstruktér potřeboval někoho, kdo by jeho myšlenky zpracoval výrobou závodního motocyklu. Následovalo tedy období bezpočtu cest mezi Holicemi a Dvorem Králové nad Labem... Vlastimil Rain vše nakreslil, nechal udělat modelové zařízení a dal vše odlít. Díly zafrézoval, složil a převezl vše do Holic. Miroslav Vohralík začal práce na klikových skříních, a protože na některé úkony neměl zařízení, část jich zadával. Po dokončení byly do Holic předány výkresy na převodovku. Z kvalit-ního materiálu pak byly vyrobeny hřídele i ozubení. Cementování a další tepelné úpravy si ovšem Rain, který v tomto nikomu nedůvěřoval, zajišťoval sám v pražské Avii. Díly pak opět putovaly do Holic k opracování, Vohralík dělal řazení, válečky, přesuvníky. Na řadu přišly velké odlitky a výkovky, práce pokračovaly i na klikových hřídelích motoru. Když se dělaly čepy do ojnic, bylo jich nutné zpravidla vyrobit více, protože si Rain úzkostlivě hlídal výrobní tolerance. Finální broušení se provádělo v závodě TOS Holice s pochopením tehdejšího ředitele Kružíka, jak dodává Vohralík i dnes. V roce 1982 se podařilo Krčmářovi vycestovat na Velkou cenu Itálie, kde dokoupil řadu různých dílů a příslušenství.

Zapalování získal od Švýcara Stefana Dörflingera, válce od italského závodníka Franca Gresiniho. Klasický rám z ocelových chrommolybdenových trubek, vidlice i kola a již zmíněné díly byly po roce předány z Holic do Dvora Králové k finální montáži, kterou opět prováděl Vlastimil Rain. Také brzdové třmeny Brembo byly zajištěny z dovozu. Závodní motocykl Ravo 5 poháněl vidlicový dvouválcový motor s rozevřením válců do V/90°, což byla tehdy smělá myšlenka. Motocykl měl nejprve motor, kde oba válce byly spojeny velkými ozubený koly. Po řadě úprav byla nakonec samostatná motorová jednotka montována do motorové skříně. Dvoudobý kapalinou chlazený dvouválec 125 cm³ (ø 44 x 41 mm), kde oběh chladicí kapaliny zajišťovalo čerpadlo, disponoval výkonem 30,9 kW (42 k)/13 500 min^‑1 a byl spojen se šestistupňovou převodovkou. Řazení už nebylo válečkové, ale využilo se z motokrosového motocyklu ČZ 125 ze strakonické výroby. S odstupem času Vlastimil Rain potvrdil, že už připravil Ravo 5 druhé generace a vyzval znovu ke spolupráci Františka Krčmáře, potažmo i Miroslava Vohralíka. Do Dvora Králové nad  Labem už byly dodány vidlice, kola i pneumatiky, ovšem konstruktérova náhlá smrt další vývoj závodních motocyklů Ravo definitivně ukončila. Ač byla řada komponentů závodního motocyklu vyrobena Holickými, motocykl nakonec František Krčmář od Vlastimila Raina regulérně odkoupil; ten se později stal majetkem holické pobočky Svazarmu. Ještě před tím s ním jel tamní závodník Víťa Polák s nepříliš výrazným uměním; pro závod v Jindřichově Hradci však Krčmář zapůjčil Ravo 5 jezdci Michalu Pacákovi, který s ním roku 1985 překvapivě zvítězil v závodě Přeboru ČSR. Spolehlivé doklady o další existenci motocyklu Ravo 5 po předání Svazarmu nejsou dodnes potvrzeny.

Převzato z časopisu

Fotogalerie