NÜRBURGRING (1927 – 2017) – Zelené peklo

Na světě je mnoho okruhů, ale žádný není tak jezdecky náročný jako více než dvacet kilometrů Severní smyčky na Nürburgringu...

Proslulý okruh letos slaví devadesáté výročí. Během let procházel mnoha obměnami, v nejdelší verzi včetně Jižní smyčky (Südschleife) měřil 28 265 metrů, samotná smyčka Severní (Nordschleife) však dávala zprvu 22 810 metrů! Německo jako kolébka automobilismu uspořádalo první velký závod před 110 lety, tehdejší jedinou Kaiserpreis-Rennen 1907 na trati v pohoří Taunus vyhrál Ital Felice Nazzaro (Fiat), zatímco nejlepším domácím vozem byl Opel 34/65 PS závodníka Carla Joernse (třetí za Lucienem Hautvastem na Pipe). Už tehdy se však hovořilo o potřebě permanentního okruhu, v následujících třech letech se místo Ceny císaře jela Prinz-Heinrich-Fahrt, ale do války ke stavbě okruhu nedošlo. Život se vrátil do normálních kolejí až po ní, kdy byl 24. září 1921 otevřen prvním závodem berlínský AVUS (Automobil Verkehrs und Übungsstrasse), ačkoli se už o rok dříve konaly motocyklové závody na silnicích u východoněmeckého Schleizu.

AVUS však byl první, pokud nepočítáme v roce 1919 realizovaný tovární Opelring, kde už roku 1922 vyhrál slavný Rudolf Caracciola svůj první závod (na automobilu Fafnir). Nürburgring vznikl později, ale dosáhl největší proslulosti. Architektonické studio Gustava Eichlera navrhlo okruh sice silniční, ale mimo běžné komunikace, vhodný jak pro rychlostní závody, tak pro testování nových automobilů. Projekt inicioval Dr. Otto Creuz v dubnu 1925, získal podporu autoklubu ADAC, jehož Eifelrennen se do té doby jezdily po běžných silnicích, a také Konrada Adenauera, tehdejšího starosty Kolína nad Rýnem, jenž se později zasadil i o německý montážní závod Ford-Werke AG. Stavba byla zahájena 27. září 1925, údajně na Südschleife (délka 7747 m), ale hned první závody se jely na nejdelší kombinované variantě okruhu o délce přes osmadvacet kilometrů! 18. června 1927 vyhrál Toni Ulmen (Velocette 350) první motocyklový závod, o den později triumfoval Rudolf Caracciola s vozem Mercedes-Benz. Kromě Velké ceny Německa se pak na Nürburgringu jezdily populární Eifelrennen, jež začínaly počátkem dvacátých let na veřejných silnicích. Do seznamu vítězů se zapsaly ty největší osobnosti historie motoristického sportu.

Z jedenácti předválečných Grand Prix zvítězil Rudolf Caracciola pětkrát (Mercedes-Benz, jednou Alfa Romeo), neméně legendární Louis Chiron při triumfu 1929 na Bugatti 35C ustavil poslední rekord osmadvacetikilometrové trati se 187 zatáčkami časem 15 min 06,1 s (průměr 112,31 km/h). Z deseti předválečných Eifelrennen na Nürburgringu vyhrál Rudolf Caracciola třikrát a Bernd Rosemeyer (Auto Union) dvakrát. V prvních letech po válce kraloval Alberto Ascari (Ferrari), Severní smyčka však byla od válečných škod opravena až roku 1949 (motocykly jely na Südschleife už v květnu 1947); od roku 1929 se kombinovaný okruh nepoužíval. Südschleife byla vyhrazena motocyklům a méně významným závodům, automobilové Grand Prix se jezdily výhradně na Nordschleife. Jižní smyčka byla pro závody uzavřena v roce 1971, ještě čtyři roky se tam pořádaly jízdy platících zájemců, kteří se přišli projet, stejně jako dodnes na Nordschleife. K vrcholným podnikům na Südschleife patřily motocyklové Grand Prix, ale také XXII. Velká cena Německa, vypsaná pro vozy formule 2 (formule 1 jela jedinkrát na okruhu AVUS v Berlíně), která zásluhou -Porsche přilákala závodníky zvučných jmen.

S monoposty Porsche 718/2 tehdy startovali Jo Bonnier (vyhrál), Wolfgang von Trips (druhý), Edgar Barth, Graham Hill a Hans Herrmann; na třetí místo se vklínil Jack Brabham (Cooper), zatímco Lotusy (Innes Ireland, Dan Gurney) neuspěly. Ještě v roce 1968 tam Jacky Ickx zajel rekord časem 2 min 44 s (Ferrari Dino 166 formule 2). Zmínku zaslouží skutečnost, že se kombinovaný okruh znovu uplatnil v šedesátých letech pro Marathon de la Route, tedy závod na 84 hodin (ano, nikoli 24 hodin!), kde československé vozy Tatra 603 patřily k nejrychlejším a vítězily v hodnocení týmů (1966 celkově třetí, čtvrté a páté místo; 1967 čtvrté a páté). Velké ceny Německa formule 1 pokračovaly na Nordschleife až do srpna 1976, kdy Niki Lauda havaroval a utrpěl těžké popáleniny, které navždy změnily jeho tvář. Přežil jen díky pohotové reakci svých kolegů, z hořícího Ferrari ho vytáhli Arturo Merzario, Harald Ertl, Brett Lunger a Guy Edwards. Poslední Grand Prix na starém Nürburgringu vyhrál James Hunt (McLaren) průměrnou rychlostí 188,586 km/h, aby se ve stejném roce stal mistrem světa.

Zajištění okruhu o tehdejší délce 22 810 metrů bylo stále náročnější, Laudova havárie konec urychlila, formule 1 se od roku 1977 přestěhovala na Hockenheim. Zůstaly závody sportovních prototypů, rekord Stefana Bellofa (Porsche 956) časem 6 min 11,13 s z roku 1983 na upravené délce 20 832 m zřejmě nikdo nepřekoná, pro nejrychlejší vozy se tam už závody nepořádají. Vrcholem na Nordschleife zůstávají tradiční čtyřiadvacetihodinovka (první se jela 1970), znovuzrozené závody mistrovství světa cestovních vozů WTCC a vytrvalostní šampionát VLN pro profesionální i amatérské závodníky. Zelené peklo, jak okruh nazval trojnásobný mistr světa Jackie Stewart, se stalo osudným pro desítky jezdců, závodníků i turistů (platících za projetí okruhu). Patří k nim také Čeněk Junek (Bugatti), jehož smrtelnou havárii v červenci 1928 dodnes připomíná malý pomníček; ve stejném závodě zahynul i Ernst von Halle (Amilcar). Havárie na Nürburgringu mimo jiné nepřežili také Heinrich-Joachim von Morgen (1932 Bugatti), vítěz první Grand Prix na Masarykově okruhu 1930; Ernst von Delius (1937 Auto Union Grand Prix); argentinská naděje F1 Onofre Marimón (1954 Maserati 250F); hvězda Grand Prix Peter Collins (1958 Ferrari); soupeř Franty Šťastného, motocyklista Dickie Dale (1961 Norton 500); britský jezdec F1 John Taylor (1966 Brabham); Georges Berger (na Porsche 911 při Marathonu de la Route 1967); Al Goedemans (1968 na sportovním Abarthu 1000 SP); mistr vrchů a příležitostný jezdec F1 Gerhard Mitter (1969 BMW formule 2); britský motocyklista Robin Fitton (1970 Norton 350); nadějný Fin Hans Laine (Porsche 908 při 1000 km Nürburgringu 1970) a hvězda sportovních prototypů Herbert Müller (1981 Porsche 908 Turbo), abychom jmenovali jen ty nejslavnější... 

V roce 2013 jsme přihlíželi závodu 24 h Nürburgring, jenž byl ve večerních hodinách přerušen pro silnou mlhu, což není u německého Adenau nic neobvyklého. Překvapením se před závodem stala exhibiční jízda Michaela Schumachera ve formuli 1 (Mercedes-AMG Petronas), který přijel pozdravit diváky. Dodnes drží rekord nového Nürburgringu (5148 m), jenž byl jako moderní trať formule 1 otevřen v roce 1984 závodem identických vozů Mercedes-Benz 190 E 2.3-16 (vyhrál Ayrton Senna před Niki Laudou) a zůstává alternativou Velké ceny Německa F1. Okruh však měl namále, moderní podnikatelé přivedli trať k bankrotu, z nějž ji zachránilo převzetí záhadnou firmou Capricorn Development z Düsseldorfu roku 2014, údajně za 77 milionů eur. Závody se však pořádají dále, legenda Nürburgringu žije. Nordschleife je propojena s novým okruhem (délka 25  947 km pro 24 h Nürburgringu) a také na této variantě se nejlepší čas na kolo blíží osmi minutám.

Převzato z časopisu

Fotogalerie