Muzea na Kypru (1. díl) – dvě strany mince

Třetí největší ostrov Středozemního moře s bohatou a pohnutou historií byl v půli 70. let politicky rozdělen na severní tureckou a jižní řeckou část. V letech 1878 až 1960 byl Kypr v britském držení. Pevninské Turecko je vzdáleno pouhých 75 km východně od pobřeží. Při takto rozdaných kartách by v tom byl čert, aby se na ostrově nenacházelo nějaké zajímavé automobilové muzeum. Našli jsme dvě. V tomto vydání vám představíme první z nich.

Limassol na jižním pobřeží s asi 190 000 obyvateli je největším kyperským přístavem a druhým největším městem Kyperské republiky. V průmyslové části Ypsonas nás vedou nenápadné šipky k poněkud omšelým halám, kterým vévodí autobus doubledecker s upoutávkami na muzeum. V kanceláři se zdmi plnými závodních plakátů a obrazů nás vítá Dimis Marvropoulos, majitel sbírek automobilů a techniky, z nichž většinu umístil do zdejšího muzea.

Dimis byl velmi neposedné a neklidné dítě. Aby si vydělal pár drobných, nasbíral v otcově sadu tašku citronů jel je prodat po okolí. Vedle domu si postavil stánek s ovocem a zeleninou. Jeho otec založil firmu dovážející do Limassolu první zemědělské stroje se spalovacími motory z USA. Mimo jiné i první řetězový traktor na ostrově. Díky nim obhospodařoval pole doposud považovaná za neobdělávatelná. Nestačila na ně ani síla lidí, ani zvířat. „Otec byl jediný, kdo zoral a zasadil všechny vinice v Pis-souri,“ vzpomíná. Když bylo Dimisovi devět, honila jej čtyři hodiny policie, protože jezdil bez řidičského průkazu. To už asi dva roky sedlal různé zemědělské stroje. Tak ho to bavilo, že nezastavil ani na jídlo nebo pití. „Vzal jsem si s sebou chléb a olivy, které jsem jedl při řízení. Řídil jsem deset hodin v kuse a ani jednou jsem nezavadil o strom v poli.“ 

Od velkých volantů bylo blízko na sedadlo řidiče závodních automobilů. Zpočátku musel čelit dvěma velkým problémům. Jeho pouhých čtrnáct let maskovaly falešná identita, padělaný průkaz a přezdívka „Dimis“. Horší bylo, když se o závodění dozvěděl jeho otec. Nemohl pochopit, že se nadaný syn plně nevěnuje vlastní firmě a ztrácí čas nějakým závoděním. Dokonce později, když v televizi informovali o dalších vítězstvích syna, přístroj okamžitě vypínal. Dimise to po desítkách let stále mrzí. Otec byl tak chudý, že neměli auto, pole objížděli na motorce s koši po obou stranách, kde seděl zbytek rodiny. Otec postupně skupoval neúrodná políčka, až vybudoval velký podnik, který řídil až do svých 89 let. 

Dimis v dospělosti prodával zemědělskou produkci kyperského družstva ve Velké Británii. Jeho nápad dopravovat hrozny vína v perforovaných sáčcích (mohly dýchat, a přitom se prodaly i plody oddělené od stonku) mu vynesl marketingovou cenu. 

Úspěchy v rally na celém světě dokládají v Limassolu stěny knihoven zaplněné poháry. Protože byl Dimis mazaný obchodník, dokázal si vždy najít sponzory. Jako smluvní jezdec Shellu se musel účastnit jízdy Londýn-Brighton na Renaultu z roku 1903. Ve voze byla zima, museli zastavovat, opravovat a mazat. Dimis jízdu pomalými veterány nenáviděl, i když jel Brighton vícekrát. Pak se v něm něco zlomilo a začal mít staré stroje rád. Po návratu na ostrov začal sbírat klasické automobily. Zpočátku je sám opravoval, nyní pro něj pracuje několik lidí. Jeho sbírka dnes obsahuje asi 175 automobilů, jež zaplnily čtyři haly bývalých skladů. Parkují poněkud chaoticky, natěsno, každé místečko zaplňují další motoristické i technické exponáty. Jedna hala je věnována zemědělské technice. Nejstarším vozem je Ford T (1912). Velmi slušné zastoupení zde mají vozy britských, německých a francouzských značek, především jejich sportovní a výkonné modely. Najdeme tu původní Mini Mk. II (1969) Mr. Beana, včetně jeho medvídka Teddyho. Limuzíny Cadillac prezidenta Makariose (1978) a Rover P5B Margarety Thatcherové. Plážové vozy Suzuki LJ80 (1980), Ligier Be Up, Smart Crossdable (2003), Bug-gy VW (1961), poslední Mini Moke (1996). Vzácné jsou japonské kei vozy Mazda Carol 360 (1965), Subaru 360 nebo Lloyd Alexander (1961), jediný na ostrově. Stísněné prostory jsou neudržitelné, Dimis nám ukazuje velkorysý projekt nových hal s restaurací, dětským hřištěm a klubovými prostory, které mají vzniknout během dvou tří let. „Také pomocí muzea se snažím kultivovat ostrovany. Uspořádal jsem několik soutěží elegance, ale přijeli s auty se špinavými koly a zaprášenými karoseriemi. Čeká nás ještě mnoho práce…“

Převzato z časopisu

Fotogalerie