Museo Nicolis – Prostě sběrna

Prostě sběrna. Veronu, italské historické město plné romantiky a lásky, nám tak pěkně naservíroval Shakespeare v dramatu Romeo a Julie. I když stojí historické konsekvence na měkké půdě, je rozhodně dobré Veronu navštívit. 

Určitě však nesmíte vynechat předměstí Villafranca di Verona, kde v průmyslové zóně za letištěm najdete moderní velkorysou budovu Musea Nicolis. Francesco Nicolis byl chytrý a šetrný hoch. V roce 1934, v době doznívající hospodářské krize, začal vydělávat na tom, čeho bylo relativně dost, čím lidé plýtvali a co vyhazovali – starým papírem. Snášel jej pěšky, pak na kole, později jej svážel automobilem. Založil firmu, časem se zapojil syn Luciano. Podnik se velmi rychle rozrůstal. V 60. letech přetransformovali firmu Lamacart, stále se zabývající sběrem a recyklací papíru, na korporát. Nejnověji se věnují také paměťovým médiím. Dnes je skupina Lamacart/Nova Papyra lídrem v recyklaci papíru v Evropě.

Foto: Jiří Fiala

Když se Luciano (1933–2012) zmohl, začal sbírat automobily a jiné technické artefakty. Poškozené nechával renovovat. Nacházel klenoty tam, kde jiní viděli šrot. Sbírka bobtnala a bobtnala. Dnes se skládá z dílčích kolekcí automobilů (202 kusů), motocyklů (105), letadel (3), jízdních kol (120; nejstarší z roku 1861), fotoaparátů a kamer (500), hudebních nástrojů a jukeboxů (100), psacích strojů (80), vojenských artefaktů z obou válek, motorů (23), volantů vozů F1 (106), modelů, rýsovacích potřeb, teodolitů, dalekohledů, kalkulátorů a dalších předmětů. Tvrdil, že není majitelem sbírky, nýbrž „jejím správcem a opatrovníkem pro budoucnost“, usilujícím o návrat kulturního dědictví, které by bylo jinak ztraceno.

O rodinný obchod i muzeum se nyní stará energická, atraktivní jednapadesátiletá Silvia Nicolis. 9. září 2000 otevřeli moderní budovy muzea, na jehož třech podlažích o výměře 6000 m2 se nacházejí sbírky. Oceňujeme tříjazyčné popisky. V dalších patrech a budovách sídlí dílny a další aktivity. K dispozici jsou klubové a kongresové prostory i neplacené parkoviště. Hned za recepcí na nás zaútočí elegantní Fiat 1500 C (1941), jehož řadový šestiválec 1493 cm³ (45 k) vznikl tak, že přidali dva válce ke čtyřválci populárního typu Balilla. Lancia Lambda VIII. série (1928) patřila k mistrovským dílům Vincenza Lancii. Byla prvním sériově a ve větších počtech vyráběným osobním automobilem se samonos­nou karoserií. Vincenzo se pravděpodobně inspiroval konstrukcí člunů. Samonosné karoserie se začaly objevovat až v 50. letech. Konstruktér Falchetto Lancii vystrojil na tu dobu revolučními kapalinovými tlumiči a všechna kola zavěsil nezávisle. Monumentální Isotta Fraschini Tipo 8A (1929) patřila k tomu nejlepšímu éry „belle époque“. Asi třetina luxusních vozů končila v USA. Interiér se vyznačoval damaškovým čalouněním, křišťálem, stříbrem a obložením z vřesovce. Karoserii Landaulet Imperial Transformable (polokabriolet) dodala Castagna.

Foto: Jiří Fiala

Přízemí zaplnily exkluzivní vozy stejné epochy: Bugatti Type 49 (řízené Chironem), Delahaye 135 M (s karoserií Chapron) či Lancia Astura Berlina Gran Sport (Farina). Sekundují jim těsně poválečné drobné sportovní vozy, Fiat 1100 Sport Barchetta (Stanguellini/Motto) a Zanussi 1100 Sport (Fratelli Vendrame). V druhém křídle se seznamujeme s vozy dřevních dob: Darrac­qem Phaeton (1898), tříkolkou l’Aventure (1882), Ansaldem PF-1VA (1906) nebo Peugeotem Type 58 (1904). V patře věnovali několik vitrín vynálezci Enricu Bernardimu. 5. srpna 1882 si nechal patentovat první benzínový (jednoválcový) motor „Motrice Pia“ 122,5 cm³ (0,024 k) s vnitřním spalováním: dva měsíce před Karlem Benzem a 14 měsíců před Gottliebem Daimlerem! Sousedství zahlcuje desítka vozů z první třetiny předchozího století, většinou domácí provenience; nejstarších značek Cottereau, Bianchi, SCAT, Zedel, Ansaldo nebo Benz. Z 20. let Lorraine-Dietrich, OM, Isotta-Fraschini, Avions Voisin, Diatto, Itala či Fiat, ze 30. let pak Lancia, Fiat, OM, Cord, Bianchi, Alfa Romeo, přidávají se Austin, Rolls-Royce, Maserati, Lamborghini, Ferrari a hejna poválečných, a ještě mladších automobilů. Nejvyšší patro patří motocyklům, jízdním kolům a ostatním pokladům.

Převzato z časopisu

Fotogalerie