MOTALA MOTORMUSEUM – Pro celou rodinu

Třicetitisícová Motala leží mezi Göteborgem a Stockholmem v cípu jezera Vättern u ústí stále funkční dopravní tepny, trans-švédského kanálu Göta s četnými komorami zdymadel. 

Pokud půjdeme po stopách Evropského poháru cestovních vozů, najdeme stejně rozmanitou historii, jakou má řada dalších seriálů v Evropě a po celém světě. Šampionát vznikl v době, kdy The Beatles nahráli první album a na plátnech amerických kin se promítal film Velký útěk se Stevem McQueenem. Premiérový ročník European Touring Car Championship (ETCC) vyhrál v roce 1963 Peter Nöcker s Jaguarem a od té doby se toho hodně měnilo, formovalo i zanikalo. Nutno podotknout, že Česká republika, resp. Československo zanechaly v šampionátu hlubokou stopu. Ať už se jedná o vítězství Škody v poháru značek v roce 1981, prvenství Zdeňka Vojtěcha a Joa Gartnera v týmu Václava Bervida na Salzburgringu v roce 1982 nebo novodobé úspěchy Petra Fulína. Na sklonku 80. let přerostl seriál evropské hranice a získal status mistrovství světa, zatímco zkratka ETCC se na dlouhou dobu vytratila a k jejímu obnovení došlo až na začátku milénia. Seriál byl znovuzrozen na základech italského superturisma a organizátoři byli svědky raketového nárůstu zájmu ze strany automobilek i diváků.

Historie se ovšem opakovala, byť ve zrychleném tempu, a povýšení na mistrovství světa jsme se dočkali už po pěti letech. Tentokrát zkratka ETCC přežila, jen se změnil její význam. Slovo Championship nahradil pojem Cup a namísto o titul mistra Evropy se jezdilo o titul vítěze evropského poháru. Následujících pět let představovalo ETCC jen jediný závod v sezoně s nevalným významem. Až v roce 2010 nabrala série ten správný směr – kalendář závodů se roz-rostl a přilákal nové závodníky. ETCC letos vstoupilo do své dvanácté sezony a představilo pozměněnou grafickou identitu. Ta největší kosmetická změna se ovšem uskuteční příští rok – pohárové závodění znovu získá oficiální status evropského mistrovství a celkový vítěz bude moci oprávněně používat titul mistr Evropy. Ačkoliv se jedná jen o hříčku slov, pro některé jezdce závodních speciálů má titul mistra cenu zlata. Poloha města dala vzniknout velmi významnému a možná i vůbec prvnímu radiovysílači, později doplněnému stožáry vysokými 332 m pro šíření signálů TV a VKV po království Tří korun. Sídlily zde tak slavné strojírny Motala Verkstad, vyrábějící mosty a železniční konstrukce, jimž Jules Verne svěřil zhotovení Nautila. V úžině nacházíme nízkou, nevelkou červeno-bílou dřevěnou stavbu Motormusea, která vytváří jakési atrium s podobně koncipovaným stylovým hotelem Nostalgi plným věžiček, arkýřů a zábradlí obrácených k vodě.Slovo nostalgie by nejspíš tvořilo rovněž svorník mezi sice rozkošnými, ale nesourodými sbírkami muzea. Vzniklo roku 1995 z depozitáře šikovného obchodníka, jenž založil jeden z prvních zásilkových obchodů s elektrospotřebiči, velmi zbohatl a zkrachoval.

Muzeum vystavuje na asi 2400 m² přes 200 vozidel, motocyklů, jízdních kol a motorů, ale také stovky a stovky dalších technických a společenských exponátů. Největší předností je, že zcela spolehlivě zaujme celou rodinu. Kromě samohybů jsou k vidění desítky metrů polic s nářadím, motorovými pilami a lodními motory, čerpadly, fotoaparáty a kamerami, rádii, gramofony, magnetofony, domácími spotřebiči, televizory, videi, telefony i počítači. Muzeum se nesnaží demonstrovat souvislý vývoj technických řešení, ale ilustruje měnící se dobu systémem „od každého něco“. Tak nějak nenápadně ukazuje, že Švédové, pokud něco přímo nevynalezli, určitě to alespoň vyráběli (třeba v motalské továrně domácích elektrospotřebičů a audiozařízení Elektrolux a Luxor), i když se dnes často za produkcí zavřela voda nebo ji převzaly nadnárodní koncerny. Celou tou veteší, co všichni za život pamatujeme a kterou jsme bez slzy v oku několikrát vyměnili za modernější a lepší. A najednou se propadneme do nám známé minulosti. Pocit umocňují perfektní a do všech detailů provedená diorámata, jichž je asi dvacítka.

Nejvíce jsme ocenili mladého policistu vyšetřujícího dvě přiopilé ztepilé Francouzky, které nabouraly svým 4CV do kandelábru. Pozoruhodný byl i červenající se mladý muž v baloňáku a s kytkou nakupující v automatu s pánskou ochranou. Samozřejmě nechybějí momentky z různých garáží, dílen a čerpacích stanic. Žádná stěna, žádný kout ani kousek podlahy či rovné plochy karoserií není volný. Pokud tam nejsou exponáty, je prostor vyplněn reklamami, prospekty a fotokopiemi faksimilií. Nad hlavami se vznáší několik letadel a létajících strojů. Kvůli tomu a stěsnaným prostorám se zde velmi špatně fotografuje. V expozicích hraje příjemný jazz. U srdce nás zahřály Tatry T12 (1926) a T600 Tatraplan (1952) i skútr Čezeta. -Exponáty mají švédské popisky, některé z nich ještě též anglické i německé. Muzeum v určitých letech pořádá tematické výstavy. Letos „Auta, jež vozila celebrity“. Obrněný Lincoln koupilo Švédsko v USA pro oficiální návštěvu sovětského prezidenta Nikity Chruščova v roce 1964. Sesazen byl krátce po svém návratu domů. Jiný exponát stockholmského policejního muzea, Cadillac (1966), vozil několik šéfů států, třeba Indiru Gándhí. Mezi 125 motocyk-ly každého potěší domácí značky. Mnoho z nich pochází ze sbírky Linkan Lindqvista, jenž v letech 1926 až 1950 nejméně tisíckrát startoval v motocyklových závodech, a kromě toho byl několikanásobným šampiónem Švédska a Skandinávie v běhu na lyžích. Vstupné stojí 100 švédských korun. Přidružený obchůdek nabízí obvyklé suvenýry a v době naší návštěvy rovněž několik domácích knih o švédských i jiných motocyklech. Nabídka několika restaurací je však podstatně bohatší.

V tištěném vydání časopisu Automobil 4/2017 se nám chybou v postprodukci objevil v úvodní části článku chybný text. Za tuto chybu se omlouváme jak čtenářům, tak autorovi článku. Zde si lze přečíst celý test ve správné podobě.  

Převzato z časopisu

Fotogalerie