Mini 1959-2009 - 5 378 776 Mini

Mini, nejúspěšnější britský automobil, nejen přežil značky Austin, Morris, Leyland a Rover, pod nimiž se po čtyři desetiletí vyráběl, ale konstrukcí s motorem napříč vpředu a pohonem předních kol určil koncepci většiny dnešních vozů.

Podle různých údajů se jich vyrobilo téměř 5,5 milionu, některé hovoří o 5 378 776 kusech, jiné nabízejí optimističtějších 5 387 862 kusů! Ať je tomu jakkoli, Mini (projekt ADO 15) se stal během let ikonou a přinesl doslova revoluci, když se představil 26. srpna 1959 pod jmény Austin Seven (Se7en) a Morris Mini Minor 850, která ještě odrážela označení nejslavnějších typů obou sloučených britských značek, tehdy článků British Motor Corporation (BMC). Malý vůz, jehož vývoj zahájil konstruktér Alec Issigonis v roce 1957 na přání Leonarda Lorda, tehdejšího šéfa BMC, dostal úkol nahradit levné bubble cars, jež vycházely z motocyklových konstrukcí (nejznámější byla Isetta). Issigonis zvolil koncepci vše vpředu, navíc s řadovým motorem uloženým napříč, což bylo v té době velmi neobvyklé. Všechny malé vozy měly tehdy motor vzadu, výjimkou byl legendární Citroën 2 CV s předním pohonem. Issigonis však svou koncepci obhájil, čímž vznikl první moderní velkosériově vyráběný vůz s motorem vpředu napříč, předním pohonem a výtečně využitým obestavěným prostorem s koly až v rozích karoserie; navíc s délkou převyšující tři metry jen o pět centimetrů. Záhy bylo typové označení sjednoceno na Mini, po zániku Austinu a Morrisu se stalo samostatnou značkou, která zásluhou BMW přežila dodnes (v červenci 2009 byl vyroben nový Mini s pořadovým číslem 1 500 000).

Alec Issigonis se narodil 18. listopadu 1906 v turecké Smyrně (dnešní Izmir), byl synem Angličana řeckého původu a Němky z Bavorska (a příbuzným Bernda Pischetsriedera). Jako inženýr pracoval od roku 1938 v továrně Morris Motors a jeho prvním velkým dílem se stal legendární Morris Minor, než jeho slávu zastínil právě Mini. Sir Alec Issigonis (za zásluhy o britský automobilový průmysl byl v roce 1969 povýšen do šlechtického stavu) zemřel 2. října 1988, když už po světě jezdily čtyři miliony automobilů Mini. Když se Mini představil v srpnu 1959, značkové verze Austin a Morris se prakticky lišily jen maskou chladiče, znaky a nápisy, jenže nebylo vyhnutí, klientela těchto dvou tradičních značek se vyznačovala poměrně značnou rivalitou. Spolutvůrcem Mini byl doktor Alex Moulton, který vymyslel inovativní hydroelastické odpružení navzájem propojenými pryžovými měchy na každé straně vozu (Hydrolastic, resp. Hydragas), které však nebylo hotovo včas, a tak první vozy měly odpružení pouze samostatnými pryžovými kužely Moulton. Karoserie byla samonosná s tuhými pomocnými rámy vpředu i vzadu; později přibyly varianty kombi (Countryman u Austinu, Traveller u Morrisu; výroba do 1982), luxusní sedany s křidélky (Riley a Wolseley; sportovní MG se sériově nerealizoval), terénní ve stylu jeepu (Morris Mini Moke) a užitkové (Van, Pick Up). Poslední byl vyroben v roce 2000.

Mini dostaly motor BMC typu A, čtyřválec s litinovým blokem i hlavou válců OHV, první typy s objemem 848 cm3 (  62,94 x 68,26 mm) o výkonu 25 kW (34 k)/5500 min 1, jenž postupně vzrůstal. Ve spolupráci s Johnem Cooperem, tehdy věhlasným tvůrcem vozů formule 1, vznikaly od roku 1961 sportovní Mini Coopery a Coopery S, jejichž motory typu A měly větší objem 997, 998, 970, 1071 a 1275 cm3 o sériovém výkonu až 56 kW (76 k), který pochopitelně pro závody a rallye dále sílil. Největším úspěchem bylo trojnásobné vítězství v Rallye Monte Carlo 1964, 1965 a 1967; Mini vítězily také na okruzích a staly se základem bezpočtu různých verzí s předním pohonem (např. Mini Marcos, Ogle, Musketeer, Peel, Zagato, Broadspeed, ERA, Innocenti, Authi, Speed­well), ale také sportovních automobilů s pohonem zadních kol, kdy byla celá pohonná jednotka přesunuta vzad (Unipower, Aurora, Deep Sanderson), nemluvě o dvoumotorových přestavbách s jedním motorem vpředu a druhým vzadu (jak klasický Mini, tak Mini Moke a různé sportovní vozy). Faceliftovaný Clubman (1968 – 1980) s mohutnější přídí nikdy nedosáhl úspěchu originálu a dnes je téměř zapomenut, stejně jako nástupce Austin Metro (celkem 2 078 218 vozů, první s motory typu A), jehož o více než dvacet let starší Mini přežil o plné dva roky.


Zdroj: Automobil 10/09
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie