Manoir de l‘automobile – zapomenutý statek

Ospalé venkovské městečko Lohéac by již dávno upadlo v zapomnění, kdyby na jeho periferii před 35 lety Michel Hommell nekoupil zchátralý statek Newfoundland Court ze 17. století. 

Pak trvalo dalších patnáct let, než z něj za pomoci místních řemeslníků vybudoval ukázkové muzeum automobilů a řemesel, jedno z nejlepších v Evropě. Jeho soubor staveb -zabírá 15 000 m² výstavní plochy. Michel -Hommell se narodil 20. února 1944 v lotrinském Nancy. Nadchl se pro motoristický sport, tři roky závodil v Renault 8 Gordini Cup. V roce 1968, to mu bylo 23 let, vydal svůj první časopis Échappement (výfuk). Podařilo se mu trefit do doby velkého zájmu o specializované magazíny. Jeho vydavatelské impérium brzy čítalo tři desítky titulů, z nichž mnohé byly motoristické a některé přežily do dnešních dnů. 

Michel od 17 let sbírá automobily. Hledal místo, kde by je mohl soustředit, až našel zmíněný statek. V roce 1976 se vrátil z Anglie, odkud přivezl novou motoristickou disciplínu – rallycross. První francouzský závod se konal právě v Lohéacu. Jediný francouzský závod extrémně populárního světového mistrovství WRX se jezdí právě zde. Na okruzích (1,27 km motokáry, 1,5 km formule a 1,2 km terén/asfalt) tu pořádají i jiné závody a pronajímají je veřejnosti (motocykly přístup nemají). Součástí oploceného areálu jsou renovátorské dílny. V roce 1985 soustředil sbírky do rozsáhlých, ale nenápadných a v zeleni ukrytých rekonstruovaných budov připomínajících stodoly. Procházíte dalšími a dalšími a nestačíte se divit. Parkuje zde 400 vozidel, z toho 30 kočárů, 50 moto a bicyklů a několik náklaďáků. Expozice oživuje přes sto figurín v dobových šatech. Okupují tři desítky diorámat, ilustrujících dílny a společenské prostory od restaurace a školy přes ordinace zubařů a lékařů po autodílny, kovárny, optiky, mlýny a třeba modeláře a vybavených tisíci roztodivných původních předmětů. V jiných místnostech najdete miniaturní dioráma dopravních scén z celého světa, závodění nebo válečných bojišť; celkem přes 4000 modelů. 

Zájemci o předválečná vozidla budou mít o špetku chudší menu, ale o to bohatší zážitky získají díky youngtimerům. Uvidí patrně nejkompletnější sbírku sportovních vozů, typických pro zemi galského kohouta, tedy značek Gordini, Alpine, Matra, DB, Panhard nebo Hommell (s nimi se seznámíme jindy). Vztah majitele k závodům dokumentuje téměř vyčerpávající sbírka sportovních tudorů a modelů Simca, Renault nebo Citroën (vedle nefrancouzských značek). Pak jsou zde automobily z pro nás neznámých, specifických domácích seriálů. Seznámíte se s kabriolety všech typů Peugeot, sály či aspoň dílčími expozicemi, kde mají Ferrari, Maserati, Lamborghini, italské vozy, ale i obojživelníky nebo vozy státníků. Nechybějí rallye speciály Skupiny B, vozy startující v 24h Le Mans – a jako špička ledovce – 18 monopostů F1.

Dokonce ani rychlý člun „Colibri 4“, v němž se při závodech u ostrova Wight zabil 23. srpna 1987 nadějný pilot Didier Pironi. Na stěně visí to, co zbylo z karosérie Bugatti EB 110 SS po nehodě ve 24h Le Mans 1994. Michel Hommell angažoval v roce 1993 Maura Forghieriho jako technického ředitele (ex-konstruktér Ferrari F1), aby pro Le Mans připravil Bugatti, verzi SS (Sport Stradale) debutující o rok dříve. Přes technické problémy s těsností palivové nádrže se modré Bugatti (v kategorii GT) s reklamou muzea Lohéac propracovalo na 10. místo absolutně. Kolem půlnoci kolidovalo s Porsche; čtyři hodiny před cílem je v Mulsanne poslala do svodidel prasklá pneumatika… 

Unaveni z dojmů ze zdánlivě nekonečné prohlídky můžete spočinout v kavárně nebo odlehčit svému kontu ve výborně zásobeném obchodě s literaturou a modely.

Převzato z časopisu

Fotogalerie