Magirus-Deutz (1936 – 1975) – Průkopník

Německá značka Deutz zůstane navždy spojena s označením Diesel jako průkopník vznětových motorů...

Nákladní automobily se vyráběly až do roku 1975 pod značkou Magirus-Deutz, resp. Deutz, pak se automobilová divize stala součástí nadnárodní skupiny -IVECO, která je jejím pokračovatelem. Sdružení IVECO (Industrial Vehicles Corporation) se zrodilo 1. ledna 1975 sloučením produkce nákladních vozů, autobusů a speciálních vozidel skupiny Fiat (Fiat, OM, Lancia, Unic) a Klöckner-Humboldt-Deutz (Magirus-Deutz) do jediného celku. Postupně byly jednotlivé značky zrušeny, ale některá hasičská vozidla nesou označení IVECO Magirus, jež vychází z tradice jejich produkce v německém Ulmu. Na těchto stránkách představujeme některé z posledních typů Magirus-Deutz (Deutz) ze šedesátých a sedmdesátých let, které se vyvážely do celého světa ještě v době, kdy byla značka členem strojírenské skupiny Klöckner-Humboldt-Deutz, jež přežila až do devadesátých let, než se rozdělila na menší subjekty, mezi nimiž vyniká výroba vznětových motorů v podniku Deutz AG se sídlem v Kolíně nad Rýnem.

Nový Deutz AG, jehož tradice sahá až do roku 1864, byl ustaven 1. ledna 1997 a pokračuje v produkci vznětových motorů, které se objevily také v automobilech Tatra, zejména pro soutěž Paříž – Dakar. Program zahrnuje motory chlazené jak kapalinou, tak tradičně vzduchem, jež proslavily nákladní vozy Magirus-Deutz na celém světě (byly také jediným konkurentem kopřivnické Tatry, pokud jde o chlazení vzduchem, a stejně jako Tatra se osvědčily na Sibiři). K největším akcionářům Deutzu nyní patří Volvo AB (má 25 %), jež spolupracuje na menších motorech, Deutz naopak pohltil MWM (Motorenwerke Mannheim) a převzal některé britské motory Lister-Petter. Vynálezci spalovacího motoru Nicolaus August Otto (1832 – 1891) a Eugen Langen (1833 – 1895) založili první strojírnu N. A. Otto & Cie. už 31. března 1864, která za tři roky nalezla sídlo v Deutzu, předměstí Kolína nad Rýnem. V roce 1872 se změnila na Gasmotoren-Fabrik Deutz AG, k zážehovým strojům přidala v roce 1898 první Deutz Diesel a později výrobu osobních automobilů (všechny typy v letech 1906 – 1911 zkonstruoval slavný Ettore Bugatti). Z původní továrny se pod vedením Petera Klöcknera (1863 – 1940) stal koncern Klöckner-Humboldt-Deutz (KHD) po fúzi s Humboldtovou strojírnou a dalším výrobcem pohonných jednotek Motorenfabrik Oberursel AG, který v roce 1936 pohltil výrobce užitkových vozů C. D. Magirus AG z Ulmu, založeného roku 1866 Conradem Dietrichem Magirusem (1824 – 1895). Už v letech 1914 – 1925 se vyráběly nákladní vozy Deutz, jejichž nástupci se staly Magirus-Deutz z Ulmu. 

Výrobní licenci od Magirus-Deutz AG koupila jugoslávská automobilka TAM (od 1957) a jiné podniky z Řecka, Turecka, Egypta i Jižní Afriky. V roce 1963 byl vyroben 100 000. nákladní Magirus-Deutz. Milníky výrobního programu jsou nákladní vozy s typicky oblou kapotou (1950 – 1967), první s bezkapotovou budkou (od 1957) a pak bezkapotové s elegantní budkou ostřejších tvarů (vozy na snímcích, 1963 – 1971) i typické kapotové modely Bullen-Reihe pro těžší podmínky (viz snímky, 1954 – 1970). Pohonnou jednotkou byly vzduchem chlazené motory Deutz Diesel různých typů. Poslední kapotové verze s mohutnější přídí se vyráběly v letech 1973 – 1988. Nějaký čas je zdobila značka IVECO-Magirus, pak IVECO, jen na hasičských speciálech označení Magirus přežilo. V sedmdesátých letech byly Magirus-Deutz značeny např. 235 D 22 FL, kde první číslo udává výkon motoru (k) a druhé celkovou hmotnost (t), písmeno D patří dieselu a další určují druh vozidla, takže německé L (Lastwagen) značí nákladní vůz (valník), K (Kipper) sklápěč a S (Sattelzugmaschine) sedlový tahač návěsů, resp. F (Frontlenker) bezkapotovou budku, AK (Allrad-Kipper) sklápěč s pohonem všech kol apod. Podobně jako francouzský Berliet nebo britský Atkinson postavil Magirus-Deutz speciální nákladní vůz 6x6 pro pouštní provoz, zprvu známý jako Uranus a později 250 D 25 (produkce 1955 – 1965; tedy letos dvě jubilea!).

Druhá generace 250 D 25 dostala vzduchem chlazený vidlicový dvanáctiválec Deutz typu F12L 614 o zdvihovém objemu 15 966 cm³ (ø 110 x 140 mm) a výkonu 250 k DIN (184 kW)/2300 min^‑1, jenž poháněl všechna kola prostřednictvím šestistupňové převodovky ZF AK6‑75 s dvoustupňovou redukcí a závěry diferenciálů, a sloužil autovlakům do celkové hmotnosti 55 tun. Vznikly sedlové tahače návěsů i přívěsů, valníky, sklápěče, cisterny i autojeřáby. Není bez zajímavosti, že do Velké Británie vozy Magirus-Deutz dovážela firma Seddon-Deutz Ltd. z Manchesteru, společný podnik KHD a Seddon Diesel Vehicles Ltd. Vzduchem chlazené motory Deutz byly unifikovány s dalšími typy s jiným počtem válců, Magirus-Deutz už v sedmdesátých letech měl i vidlicové desetiválce typu F10L 714 o zdvihovém objemu 15 833 cm³ (ø 120 x 140 mm) a výkonu 235 k DIN (173 kW)/ 2300 min^‑1, jež poháněly tahače a valníky typu 235 D 22 FS/FL 6x4 s užitečnou hmotností 13,0 t (respektive 14,4 t na návěsovém sedle). Tyto automobily ve své době představovaly vrchol techniky v příslušném segmentu. Na druhém konci nabídky byl malý trambus Magirus-Deutz 90 D 8 FL s užitečnou hmotností 5,5 t, poháněný řadovým šestiválcem F6L 812 o objemu 5100 cm³ (ø 95 x 120 mm) a výkonu 90 k DIN (66 kW)/2800 min^‑1. Nástupci těchto typů jsou dnes nejnovější IVECO Stralis, Trakker a Eurocargo, ovšem už s kapalinou chlazenými motory vzhledem ke splnění emisních limitů.

Převzato z časopisu

Fotogalerie