Jamathi 50 – Neznámá...

V roce 1962 vznikla Jamathi, která se stala nejúspěšnějším závodním motocyklem nizozemské produkce...

Nadšenci Jan Thiel a Martin Mijwaart z Amsterdamu položili základy značky Jamathi, složené kombinací svých jmen (JAn-MArtin-THIel). Ve skromném, prak-ticky amatérském zázemí, se soustředili na nejslabší třídu 50 cm³, přičemž některá technická řešení byla převratná a ovlivnila vývoj. V roce 1967 měla Jamathi 50 nový rám, vzduchem chlazený dvoudobý jednoválec 49,6 cm³ (ø 40 x 39 mm) a výkon 10,3 kW (14 k)/14 000 min^‑1 s rozvodem rotačním šoupátkem. O rok později bylo senzací vítězství na domácí TT v Assenu; 29. června 1968 porazil tehdy jedenadvacetiletý Holanďan Paul Lodewijkx favorita Hanse-Georga Anscheidta na tovární Suzuki, což bylo téměř neuvěřitelné. Tehdy už měla Jamathi nové kapalinové chlazení a výkon motoru přes 11 kW (15 k). Nazdory omezeným možnostem kráčeli neprobádanými cestami, použili místo termo-sifonového chlazení vodní čerpadlo, čímž vyřešili přehřívání; revoluční bylo i vlastní elektronické zapalování; na návrhu kapotáží spolupracovali s domácím výrobcem letadel Fokker.

Postupným vývojem procházel i podvozek, vylepšen byl rám z ocelových trubek i zadní vidlice, alternativně odpružená dvěma, ale také jedním jednostranně uloženým tlumičem s vně vinutou pružinou. Jan Thiel zabudoval motor Jamathi 50 i do samonosného rámu monocoque z ocelových plechů, čímž dosáhl mimořádně štíhlé stavby stroje se skvělými jízdními a aerodynamickými vlastnostmi. K závodníkům patřili Mijwaart osobně, Aalt Toersen (1970 vyhrál v Brně, Mijwaart byl čtvrtý a náš Michal Stripačuk pátý na zapůjčeném stroji), Lodewijkx (první 1969 v Brně, Opatiji a Imole), Leo Commu, Cees van Dongen, Theo Timmer (mistr Nizozemska 1971), Jan Bruins, Herman Meyer, Börje Jansson a další. Počátkem 70. let se Jamathi dostala do finančních potíží, byla nucena rozprodat materiál z let 1968 – 1970; v Nizozemsku byly pořádány sbírky na její podporu. V roce 1972 vznikl nový motor s ležatým válcem, o rok později byl postaven nový rám i nový motor vyfrézovaný z jednoho kusu duralu! V roce 1974 byl válec poprvé ošetřen Nicasilem a stroj dosahoval výkonu až 15,7 kW (21,4 k)/ 15 800 min^‑1. Nakonec Thiel s Mijwaartem prodali stroje i díly italské Piovaticci (dále vítězila), a to včetně projektu 125 cm³, který nedokončili pro finanční problémy. Pokračovali však spoluprací s jinými (Bultaco, Gilera, Garelli). Až po 42 letech odešel Thiel do důchodu, opustil vlast a s manželkou přesídlil do Thajska. Jamathi zvítězila v devíti Grand Prix; Nizozemci Lodewijkx (1968) a Toersen (1970) skončili nejlépe druzí v MS 50 cm³ a Theo Timmer byl v roce 1973 třetí, když vyhrál na Hockenheimu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie