image/svg+xml

Automobil Revue

Historie

HALL OF FAME 500 INDIANAPOLIS – Dvorana slávy

Tom Hyan 02.07.2018 05:38

Al Unser dobyl jedno ze svých vítězství na tomto monopostu Lola-Cosworth Turbo, když startoval v týmu Chaparral Racing (1978)

Ray Harroun na šestiválci Marmon Wasp 7,6 l vyhrál první ročník průměrnou rychlostí 120,02 km/h (1911)Nejslavnější závod Ameriky, a spolu se 24 h Le Mans a formulí 1 v Monaku nejproslulejší na světě, se letos dožil svého 102. ročníku...

Oválný okruh v Indianapolisu, vlastně obdélníková trať dlouhá 2,5 míle (tedy čtyři kilometry) se čtyřmi levými zatáčkami, vznikl už v dávném roce 1909. Tehdy se v USA pořádaly závody především na ostře klopených dřevěných oválech, jejichž životnost byla problematická. Pánové Carl Fi-sher, Arthur Newby, Frank Wheeler a James Allison se proto spojili a vybudovali dráhu se štěrkovým povrchem spojeným dehtem, ale jen s mírně klopenými zatáčkami. První závody v srpnu 1909 skončily fiaskem pro nevyhovující povrch, a tak trať pro další rok pokryli cihlami. Spotřebovali jich 3,2 milionu za tehdy nevídaných 150 tisíc dolarů! První závod na 500 mil se jel v roce 1911, zvítězil Ray Harroun na voze Marmon Wasp, což byl vlastně odstrojený sériový typ 32, jehož šestiválec 7,8 l dával výkon 81 kW (110 k) při 2400 min-1. Když jezdec odmítl startovat s mechanikem, nařídili mu pořadatelé, že ho musí nahradit zpětným zrcátkem. Ray Harroun vyhrál průměrnou rychlostí 120,02 km/h, ale zapsal se do historie prvním užitím zpětného zrcátka! Historii závodu názorně mapuje muzeum Hall of Fame (tedy Dvorana slávy), které postavili přímo v infieldu, tedy uvnitř závodní dráhy.

Turbínové Lotusy 56 bojovaly o prvenství v roce 1968, ale vyřadily je poruchy (Graham Hill devatenáctý s prasklým závěsem kola)Po krátké nadvládě francouzských a německých vozů (Peugeot 1913, 1916 a 1919; Delage 1914 a Mercedes 1915) se vrátily na nejvyšší stupně americké konstrukce, dvakrát vyhrál speciální Monroe-Frontenac, roku 1920 řízený Gastonem Chevroletem (bratr Louise, jenž dal jméno slavným automobilům). Z konstrukcí Harryho Millera vznikly legendární čtyřválce Offenhauser, jež vystřídaly Millery a vládly Indianapolisu dlouhá léta. Závod se stal legendou pro největší startovní pole, největší rychlosti a nejvyšší prémie, ale i jevištěm rozvoje techniky (přeplňování motorů, pohon předních i všech kol, vznětové motory, turbíny, wing cars). V roce 1937 položili asfalt přes cihlový povrch, ale přezdívka The Brickyard (cihelna) nejslavnějšímu americkému okruhu zůstala. Startovací/cílová rovinka na západní straně byla cihlová až do závodu roku 1961, pak byla rovněž vyasfaltována, s výjimkou cihlového pruhu u startu, jenž je dodnes z tradičních důvodů uchován… Závod 500 mil Indianapolis (viz AR 3/’18) má svoje legendy, jež ovládaly jednotlivá období. Mohli bychom je vyjmenovat všechny, ale rozsah článku to nedovoluje. Tak jen ty skutečně největší, hlavně z šedesátých až sedmdesátých let. Závodnické dynastie Andrettiů, Unserů, Foytů, Bettenhausenů, Vukovichů, Mearsů, Snevů a mnoha dalších patřily ke koloritu neobyčejné slavnosti automobilové rychlosti, ale vynikaly i individuality jako Tommy Milton (první dvojnásobný vítěz 1921 a 1923), Louis Meyer (první trojnásobný vítěz 1928, 1933 a 1936), Wilbur Shaw (trojnásobný 1937, 1939 a 1940), Mauri Rose (trojnásobný 1941, 1947 a 1948), Rodger Ward (dvojnásobný 1959 a 1962), Rufus Parnelli Jones (1963; v roce 1966 vedl celý závod s turbínou STP-Paxton Turbocar, ale odpadl čtyři kola před cílem) a mnozí další.

STP Hawk-Ford V8, s nímž Mario Andretti vyhrál v ročníku 1969 (byl to náhradní vůz, Lotusy 64 byly po problémech v tréninku staženy)Mezinárodní význam závodu podtrhla účast hvězd formule 1 příslušné doby; Jim Clark vyhrál v roce 1965 a Graham Hill při svém prvním startu o rok později, marně se snažili v lednu zesnulý Dan Gurney (nejlépe druhý), Létající Skot Jackie Stewart, Novo-zélanďan Chris Amon, soukromník formule 1 Masten Gregory z Kansas City, konstruktér Bruce McLaren, nenápadný šampion Denny Hulme, Rakušan Jochen Rindt, Australan Jack Brabham i jiní. Dnes už striktní smlouvy účast jezdcům formule 1 v jiných závodech většinou nepovolují, nicméně mnozí se do Indy obracejí po skončení aktivity Grand Prix (například Eddie Cheever, Danny Ongais, Nelson Piquet, Jean Alesi, Rubens Barrichello, Takuma Sato, Max Chilton, Alexander Rossi); někteří tam účinkovali už před vstupem do formule 1. Tak vyhrál Jacques Villeneuve v roce 1995; na startu se objevili také Nigel Mansell, Sébastien Bourdais a Tomáš Enge (jediný Čech, v ročníku 2005 odpadl po kolizi s Danicou Patrickovou).

Trojnásobný vítěz Louis Meyer dobyl první vítězství na tomto voze Miller Special v roce 1928Nizozemec Arie Luyendyk v roce 1990 dosáhl průměrné rychlosti 299,248 km/h na celý závod, což svědčí o tom, jak se v Indy jezdí rychle! Loňský vítěz, Japonec Takuma Sato, sice měl po 200 kolech jen 250,03 km/h, ale Luyendykův rekord už byl během posledních let dvakrát překonán, nicméně platil více než dvaadvacet let! V roce 2013 vytvořil Brazilec Tony Kanaan (KV Racing Technology/Dallara Chevrolet) nový rekord; vyhrál průměrnou rychlostí 301,580 km/h, tedy poprvé více než třísetkilometrovým průměrem, když porazil nováčka Carlose Muñoze o pouhých 0,116 sekundy! V posledních letech průměrná rychlost opět klesla, výsledek ovlivňují žluté fáze při neutralizaci závodu po nehodách, kdy pořadatelé likvidují jejich následky. Muzeum Hall of Fame přímo na oválu v Indianapolisu shromažďuje bohatou historii závodu, mezi jmény účastníků na zdi vstupní haly najdeme od roku 2005 také Tomáše Engeho.

Eddie Cheever (Dallara-Olds­mobile 4.0 V8) korunoval svou sportovní kariéru triumfem v ročníku 1998Není to ovšem jediná připomínka českého motorsportu. Mezi desítkami vystavených strojů je závodní automobil Laurin & Klement (přestože v Indy 500 nikdy nejel), prezentovaný jako dvouválec S2 o výkonu 8,8 kW (12 k)/1500 min-1 z roku 1906, vybavený náznakem aerodynamické karoserie (pravděpodobně jde o typ C), a dále celá sbírka trofejí německé legendy Rudolfa Caraccioly, mezi nimiž nechybí plaketa z Masarykova okruhu 1937 a pohár ze závodu Zbraslav – Jíloviště 1931, věnovaný firmou Bosch. Prvním čtyřnásobným vítězem 500 mil -Indianapolisu se stal legendární Anthony-Joseph Foyt jr. z Texasu (nadále nasazuje vozy do Indy Caru jako majitel týmu), který triumfoval v letech 1961 a 1964 na roadsterech s motory vpředu a 1967 i 1977 na moderních monopostech vlastní značky Coyote s motory vzadu. Jeho počet čtyř vítězství zatím vyrovnali Al Unser sr. (1970, 1971, 1978 a 1987) a Rick Mears (1979, 1984, 1988 a 1991). Evropané si na tomto závodě většinou vylámali zuby, a to nejen coby jezdci, ale i nejslavnější značky (Ferrari, Porsche a Alfa Romeo) o vítězství bojovaly marně. Američané však přivedli k úspěchu Maserati v letech 1939 – 1940 (Wilbur Shaw). Ozdobou loňského ročníku byla účast Fernanda Alonsa, jenž s vozem Dallara-Honda patřil k favoritům a bojoval o prvenství, než ho zradila pohonná jednotka. Rád by totiž získal Triple Crown stejně jako legendární Brit Graham Hill, tedy triumf v mistrovství světa F1, 24 h Le Mans a 500 mil Indianapolisu. Letos však nebyl od McLarenu uvolněn, a tak to zkusí s Toyotou ve 24 h Le Mans!

Převzato z časopisu

Fotogalerie

Vstup do diskuze (1)   Tisk Facebook Twitter



Emil Frey Select

Opel Corsa e-ELEGANCE 100kW AT

9 026 km, r. 2020

799.900,- Kč

Suzuki Vitara 1,6 VVT,CZ,1Maj,4x4

156 812 km, r. 2015

329.900,- Kč

Citroën Grand C4 Picasso 1.6 HDi 115k EXCLUSIVE, 7.MÍST

145 677 km, r. 2015

289.900,- Kč

Newsletter

Přejete si odebírat newsletter?



Test

Dacia Duster 1.0 TCE 4x2 lPG Prestige – Tajemný plynař

Aleš Jungmann 15.07.2020 08:43

Dacia Duster 1.0 TCE 4x2 lPG Prestige

Oblíbená Dacia Duster si nikdy na nic nehrála: co vidíte, to také dostanete. V případě plynové... >>

Více



Technika

Pohon Audi E-tron S – Tři motory

Petr Hanke 06.05.2020 17:31

Nový systém pohonu je schopen zajistit i řízené přetáčivé smyky

Audi pro svůj elektrický model E-tron chystá originální pohon s trojicí elektromotorů. Dva jsou... >>

Více



Další články

  • Porsche Taycan Cross Turismo míří i do lehkého terénu

    Cross Turismo není jen Taycan s větším zavazadlovým prostorem. Ve srovnání... >>

  • Volvo C40 Recharge má dva elektromotory a infotainment Google

    Volvo chce do deseti let nabízet pouze elektrické vozy. Jedním z prvních modelů... >>

  • Bayon je nová vstupenka do světa crossoverů Hyundai

    Malý crossover Bayon vyvinutý přímo pro evropský trh vychází z techniky použité... >>

  • Mercedes-Benz B 250 E – Nabíjet především

    Plug-in hybridní soustava v kompaktních modelech Mercedes-Benz má nebývale... >>

  • Audi A6 Avant 55 TFSI e Quattro – Kouzla s výbavou

    Audi má v nabídce kombi A6 Avant dvě verze s označením 55 TFSI. My jsme... >>

  • Ioniq 5 slaví úspěch, objednávek je čtvrt milionu

    Okamžitě po premiéře elektromobilu Ioniq 5 zaznamenala automobilka Hyundai... >>

  • Evropským autem roku se stala Toyota Yaris

    Vyhlášení ankety evropský vůz roku 2021 (Car of the Year, neboli COTY) proběhlo... >>

  • Renault Captur – Hybridní nášup

    Automobilka Renault v zavádění hybridních poháněcích soustav váhala. Nakonec... >>




Menu

  • Novinky |
  • Testy |
    • Představujeme
    • Svezli jsme se
    • Náš test
  • Články |
    • Historie
    • Technika
    • Pro řidiče
    • Motorsport
    • Magazín
    • Fotogalerie
    • Listárna
  • Speciály |
  • Tiskové zprávy |
  • Časopisy |
    • Automobil Revue
    • Trucker
    • Doprava a silnice
  • Bazar |
  • Newsletter |
  • Novinky |
  • Testy |
  • Historie |
  • Pro řidiče |
  • Speciály |
  • Truck/bus |

Newsletter
Předplatné
O nás

Vyhledávání


Automobil Revue

Novinky | Testy | Články | Speciály | Tiskové zprávy | Časopisy | Bazar | Newsletter |

Všechna práva vyhrazena © | 2011 - 2021 Redakce Automotorevue | Mapa stránek | Redakce stránek | Napište nám | Předplatné | RSS | GDPR
design by skop | system by SABRE |