Goodwood Cartier Style et Luxe 2015 – Ve znamení ikon

Soutěž elegance v Goodwoodu je vyhrazena omezenému počtu vybraných automobilů, které mají pro historii velký význam...

Cartier Style et Luxe je trvalou součástí Festivalu rychlosti v Goodwoodu už jedenadvacet let; pro mnohé návštěvníky je jednou z největších atrakcí, každoročně totiž představí neobyčejný soubor nejvzácnějších automobilů světa, mnohdy dochovaných v jediném exempláři. Během dvou desetiletí to bylo téměř tisíc strojů, byť se některé čas od času na trávníku The Private Lawn před bočním křídlem Goodwood House zopakovaly. Z československých vozů se tam objevily pouze Tatra (například typ 87 z roku 1939 mezi The Revolutionaries, či typ 77 z roku 1937 v kategorii Extreme Lines), ale také jedinkrát Praga Grand rakouské armády z roku 1914...

Organizátorům se podařily doslova husarské kousky, k nimž patří v roce 2007 pět současně vystavených ze šesti vyrobených luxusních automobilů Bugatti 41 Royale, které vynikaly dramatickými rozměry a řadovým osmiválcem, jehož zdvihový objem se různil od 13 do 15 litrů, ale výkon 300 HP (221 kW) byl vždy zaručen; menší motor 12 760 cm³ k tomu potřeboval 1800 otáček za minutu, větší 14 726 cm³ o stovku méně. Jeden z nich byl přivezen až z muzea The Henry Ford z Dearbornu. Účinkovaly v samostatné kategorii The Sensational Bugatti Royale, jejich celková hodnota byla tehdy vyčíslena částkou přesahující šedesát milionů dolarů... Každá z vypsaných tříd zahrnuje pět až sedm vozů, které se ucházejí o prvenství nejen v příslušné kategorii, ale rovněž o absolutní vítězství jako Best of The Show. Třídy jsou vypisovány každý rok jiné, v minulosti k nim patřily mj. Royal Travel (královské vozy v souvislosti s 50. výročím korunovace Alžběty II., která vládne Britům už 63 let), Sun and Surf (plážové vozy a buggy), Space-Age Styling (americké křižníky silnic), Shape of Things that Never Come (prototypy supervozů, jež se nikdy nevyráběly, např. Ford GT90 a Audi Avus Quattro), The Car that Put the World on Wheels (Ford Model T, který postavil svět na kola), For your Eyes Only (automobily z filmů o agentu 007 Jamesu Bondovi), The Revolutionaries (avantgarda třicátých let, např. Tatra 77, Cord 812, Citroën Traction), 100 years of Bugatti (oslava značky v roce 2009), Fabulous at Fifty (50 let Jaguaru E‑Type v roce 2011) a mnohé další.

A jak tomu bylo v letošním ročníku? Ze sedmi kategorií nás nejvíce zaujaly ty, jejichž automobily představujeme na těchto stránkách. Poměrně velký zájem vzbudila třída Goddess of The Highway, jež patřila šedesátileté bohyni na kolech, tedy nejkrásnějšímu francouzskému automobilu poválečného období, kterým je bezesporu Citroën DS-19. Muselo to být něco úžasného, když byla první DS-19 odhalena na Pařížském autosalonu 1955! Proti Citroënu Traction, jenž se vyráběl od roku 1934, působila jako zjevení z Marsu, jenže v té době byli lidé ještě chytří a měli dobrý vkus, avantgardu pochopili a do večera dostala pařížská automobilka dvanáct tisíc objednávek! Výroba pokračovala plná dvě desetiletí, jen s jednou větší modernizací (světlomety pod překrytem, navíc s natáčením do zatáček), pokud nepočítáme výměnu motorů, a z původní továrny na Quai de Javel vyjelo 1 330 755 vozů řady ID/DS. Připočteme-li tomu ještě produkci z Belgie, Austrálie, Jižní Afriky a britského Sloughu, pak šlo o 1 455 746 automobilů... Citroën DS-19 (a jeho silnější varianty DS-21 a DS‑23) se představil v Goodwoodu v několika karosářských verzích, a to nejen z tovární výroby, ale také od pařížského karosáře Henriho Chaprona. Dvaasedmdesátiletý Chapron na Pařížském autosalonu 1958 uvedl kabriolet DS-19, vzniklý přestavbou sedanu, protože tak konal na vlastní pěst bez požehnání automobilky. Jeho kreace vzbudila nevídanou pozornost, a tak nakonec spolupráci navázali, od roku 1961 Chapron vyráběl kabriolety DS-19 pro prodej v dealerské síti francouzské značky.

Od svého kabrioletu La Croisette záhy odvodil neméně zdařilé kupé Le Paris, ale těch vzniklo jen devět (tři se dochovaly, do Goodwoodu jedno přivezl Eric Be-loussoff). V roce 1958 doplnila aerodynamický sedan prostornější verze kombi, zpočátku nabízená jen v jednodušším provedení ID-19. Kromě nadčasového designu (stylistou byl Flaminio Bertoni, rodilý Ital usazený v Paříži, jenž zasvětil svůj život Citroënu), překvapil DS-19 hydraulickými systémy odpružení, posilovače řízení a řazení se samočinnou spojkou. Nevídanou podívanou nabídla třída Coach and Horses (Kočár a koně), věnovaná vozům Ferrari z let 1951 – 1965 s neobvyklými, či vzácnými karoseriemi. Na počátku to byl typ Ferrari 212 Export se zkráceným rozvorem, opatřený otevřenou karoserií Vignale, ovšem přímo odvozený ze závodních dvanáctiválců (2562 cm³, 150 k/110 kW/6500 min^‑1). Následovaly dva speciály na základě klasického Ferrari 250 GT, resp. 330 GT. První vynikal typickým stylem Zagato s dvojím vyboulením střechy double bubble nad hlavami posádky, patřil k pěti kreacím Zagata na dlouhém podvozku 250 GT LWB, vystavený exemplář rekarosovali v devadesátých letech pod dohledem Elia Zagata. Ještě neobvyklejší je kombi 330 GT Shooting Brake, jež nechal na základě 330 GT (1965) s dvanáctiválcem 4.0/221 kW (300 k) přestavět Luigi Chinetti jr., syn trojnásobného vítěze 24 h Le Mans, u karosárny Vignale (premiéra na Turínském autosalonu 1968, dnes vlastní hudebník Jay Kay).

Klasikou je velké kupé Ferrari 500 Superfast s pětilitrovým dvanáctiválcem o výkonu 295 kW (400 k), postavené jen ve 36 exemplářích pro nejbohatší celebrity šedesátých let. Peter Mullin uviděl poprvé klasický francouzský vůz Delahaye 135, když jeden fotograf dělal snímky před jeho domem. Dnes má unikátní sbírku Delage, Delahaye, Bugatti a Talbotů jaké nemají ani ve Francii, pečlivě je renovoval a otevřel muzeum v kalifornském Oxnardu. V kategorii Sweeping Statements, věnované karosářským kreacím Figoni et Falaschi (opět Italové, usazení v Paříži), byly pouze automobily z jeho sbírky. Slavná Kapka (Goutte d’Eau), proudnicové kupé na podvozku Talbot-Lago T150C SS z roku 1937, dobyla absolutní prvenství v letošní soutěži, bezesporu právem. Také tento vůz musel být při premiéře obrovským překvapením, jeho linie jsou nesmírně působivé dodnes. Pod kapotou je třílitrový šestiválec, vozy dosahovaly 185 km/h (slušné na třicátá léta, dnes mimo zákon) a jeden z nich obsadil třetí místo ve 24 h Le Mans 1938 (posádka Morel/Prenant průměrnou rychlostí 123,32 km/h). Vystavený kus byl majetkem Woolfa Barnata, vítěze 24 h Le Mans v letech 1928, 1929 a 1930 (ale s vozy Bentley). Giuseppe Figoni (ještě před spojením s Ovidiem Falaschim) karosoval také vzácný Voisin C27 Grand Sport, rovněž vystavený Peterem Mullinem. Svou kategorii A Bit on the Side měly tentokrát v Goodwoodu rovněž motocykly s přívěsnými vozíky, překvapil řadový čtyřválec Wilkinson od proslulé značky, kterou známe z holicích čepelek Wilkinson Sword. Ani takový vývoj není výjimkou. Vždyť z americké automobilky Graham-Paige je pořadatel koncertů a cirkusových vystoupení, zatímco Crosley se opět soustředil na gramofony. Historie motorismu je neobyčejně bohatá, v Goodwoodu si zkrátka přijde na své opravdu každý.

Převzato z časopisu

Fotogalerie