DAB (Dansk Automobil Byggeri) – Dansk Bus

Nejznámější značkou dánského automobilového průmyslu je DAB, teprve nedávno zaniklý výrobce autobusů...

Dánskému království se nevyhnulo motorové opojení, už v roce 1886 tam vznikla čtyřkolová voituretta Hammel s dvouválcovým motorem 3 ½ HP v zádi a jednostupňovým převodem, jejíž řízení vyžadovalo jistou pozornost. Konstruktér Hans-Urban Johansen z kodaňské strojírny Alberta Frederika Hammela (1835 – 1903) měl zjevně smysl pro humor, při otočení jakéhosi volantu na svislé tyči směrem vlevo jel vůz doprava, při otočení vpravo uhnul vlevo. Johansen užíval čtyřmístný vůz pro jízdu do práce po celé dva roky! Vznikl jediný kus, který se dochoval! Dokonce jel v soutěži Londýn – Brighton 1954 a dnes je vystaven v Dánském technickém muzeu v Kodani... Po prvním automobilu vyjely jiné dánské konstrukce jako Ellemobil, Thrige, Auto-Dane a další; největšího rozšíření však dosáhly autobusy od firem DAB-Silkeborg A/S (chassis Scania, dříve Leyland) a Aabenraa Karosseri A/S (Volvo; 1930 – 2004) s produkcí až 200 kusů ročně v osmdesátých letech.

Bylo jich více, ale autobusy Ringsted (Fiat) a Ørum (Scania) nenalezly většího rozšíření. Značka DAB, která byla příznačně zkratkou Dansk Automobil Byggeri A/S, tedy dánské automobilky, se stala symbolem nevelkého automobilového průmyslu Dánského království. A to přesto, že ji založil Johannes Walther Darr, který přišel v roce 1909 do dánského Silkeborgu z Německa jako zástupce jedné z německých automobilek. Záhy však pochopil potřebu autobusů, založil tedy v roce 1912 v Silkeborgu novou automobilku, která proslula bohatou konstrukční aktivitou, byť nikdy nevyráběla vlastní motory. Do autobusů se pustila v roce 1912. První busy J. W. Darr vznikaly na německých podvozcích Audi (také kus s pořadovým číslem 100 z roku 1921), Büssing-NAG a Krupp. V roce 1953 zahájil DAB spolupráci s britským Leylandem, která byla nejslavnější kapitolou v dějinách firmy. V roce 1964 vyrostla v Silkeborgu nová továrna; v sedmdesátých letech Leyland získal majoritu a přejmenoval podnik na Leyland-DAB, zavedl výrobu nových typů, ale přesto se dále vyráběly i autobusy na chassis jiných značek (Volvo, Scania, Saurer).

DAB ovšem v britské spolupráci dělal i podvozky Leyland, které naopak exportoval do jiných karosáren (nizozemský Den Oudsten, belgický Jonckheere), ale i pro potřeby mateřské Leyland Motors (dvoupodlažní Lion, středně velký Tiger Cub) až do roku 1986, kdy britský automobilový průmysl zkrachoval. Výrobu nákladních vozů Leyland koupil nizozemský DAF, který se v padesátých letech od Leylandu učil vyrábět motory (!), a Leyland Bus převzala švédská Volvo Group. Leyland-DAB pokračoval v rámci Leyland Trucks, ale pod taktovkou nového majitele přešel na motory DAF (1988). Dlouho to nevydrželo, při reorganizaci 1990 získala 70 % akcií skupina United Bus z Beneluxu, sdružující rovněž Den Oudsten, DAF Bus (oddělil se od DAF Trucks), Optare a Bovu! V roce 1992 se společenství rozpadlo, původní dánští majitelé vykoupili zbývajících 70 % (těch 30 % už měli) a nový DAB-Silkeborg A/S se stal opět dánskou firmou. Otevření evropského trhu však znamenalo rychlý zánik malých samostatných výrobců, dopravní podniky nakupovaly výhodněji od velkých koncernů.

V roce 1995 podnik pohltila švédská Scania, o dva roky později přejmenovala na Scania A/S Silkeborg, v roce 1999 ukončila produkci původních konstrukcí DAB a zavedla výrobu vlastních městských a meziměstských typů Scania OmniCity a OmniLink (společně se švédským provozem v Katrineholmu). Závěrečný akt dánské produkce přišel v roce 2002, kdy Scania měla nadměrnou kapacitu, a tak závod prodala norskému podniku Vest Buss, jenže továrna v Silkeborgu vyhlásila konkurz v únoru 2003. Pro úplnost dodejme, že Vest Buss Gruppen vznikla jako Vest Karosseri A/S v roce 1965, přejmenovala se na Vest Buss A/S (2002) a vyrábí, prodává a servisuje autobusy ve čtyřech hlavních provozech (Stryn, Haugesund, Arna a Lillestroem); spolupracuje s IVECO Irisbus. K největším klientům pro DAB patřily Copenhagen Tramways, které odebraly zhruba 600 autobusů v letech 1964 – 1970, zvláště slavného typu Leyland Royal Tiger Worldmaster. Do devadesátých let se dodávaly standardní městské autobusy modelů I až VII do Kodaně a dalších měst. K revolučním typům patřil nízkopodlažní DAB Servicebus (původně Travolator) s hydrostatickou bezestupňovou převodovkou, motorem 130 až 170 kW v zádi včetně verzí LPG a CNG, délkou 8600 mm při rozvoru 6410 mm a obsaditelností 18 až 50 cestujících podle počtu přepravovaných invalidních vozíků (až osm; vestavěná rampa). Tuto zajímavou konstrukci jsme si prohlédli na IAA 1992 v Hannoveru; bohužel ani ta DAB nezachránila.

Převzato z časopisu

Fotogalerie