Concours d’Elegance Chateau Loučeň – Druhý ročník

Druhý ročník Soutěže elegance na českém zámku opět vzbudil zasloužený obdiv. Převážná většina z jedenasedmdesáti vystavených automobilů slavila v Loučeni premiéru...

Repríza s jinými herci, ale se stejným pořadatelským zázemím, byla tentokrát vedle značky Ferrari zaměřena také na československé osobní automobily Tatra, které vždy jely na čele technického pokroku. Přispěly k tomu opětovné zapojení Národního technického muzea z Prahy, stejně jako premiérová účast Technického muzea Tatra z Kopřivnice. O obnovení prestižní Soutěže elegance se v našich zemích poprvé od doby před druhou světovou válkou loni zasloužili Mgr. Robert Pergl, ředitel společnosti Scuderia Praha, oficiálního importéra automobilů Ferrari, Maserati a Abarth, a JUDr. Bohuslav Klein, který měl na starosti výběr exponátů. Znovu nechyběla reprezentace Ferrari Classiche, hlavního partnera v čele s Michelem Raynerim, obchodním a marketingovým ředitelem této divize Ferrari pro registraci, ověřování původu, renovaci a provozování historických produktů nejslavnější značky italských sportovních automobilů. Museo Ferrari z Maranella stejně jako loni zapůjčilo dva vzácné exponáty, a to první typ Ferrari 125 S z roku 1947 a skutečný vůz formule 1 (nikoli maketu), typ F2001, s nímž startoval Rubens Barrichello.

Enzo Ferrari, před válkou bývalý šéf továrního týmu Alfa Romeo, se rozešel s milánskou značkou sice už dříve než v roce 1947, ale podle platné smlouvy pro svůj první automobil Auto Avio Costruzioni Tipo 815 nemohl použít vlastního jména jako značky. Ostatně ten vznikl už v roce 1940, avšak byl jen kompromisem s řadovým osmiválcem, složeným ze dvou čtyřválcových bloků Fiat se společnou vanou klikové skříně a hlavou OHV, které měly snížený celkový objem pro třídu 1500 cm³ (ø 63 x 60 mm; 1490 cm³). Dva vozy odebrali markýz Lottario Rangoni a Alberto Ascari, od startu vládli Mille Miglia 1940 ve zmíněné třídě, ovšem nedojeli pro technické závady motorů (ventily, rozvodový řetěz). Po válce se tedy Ferrari rozhodl, že motory musí být jak silné, tak spolehlivé. Výsledkem byl první Ferrari 125 S, tedy vůz, který zářil na Loučeni. Jeho srdcem je úžasný dvanáctiválec do V/60° o objemu 1497 cm³ (ø 55 x 52,5 mm) a výkonu 87 kW (118 k)/7000 min^‑1 konstruktéra Gioacchina Colomba, jenž se stal základem většiny úspěšných typů Ferrari po dlouhá léta, byť ve verzích s větším objemem. Sportovní barchetta Ferrari 125 S dosahovala rychlosti 170 km/h při hmotnosti 650 kg, při debutu 11. května 1947 na okruhu v Piacenze závodník Franco Cortese vedl, ale odpadl; -první vítězství Ferrari tedy dobyl o čtrnáct dní později na Velké ceně Říma. Následovala řada dalších úspěchů při soubojích s konkurenční Maserati, za volantem se ještě objevil slavný Tazio Nuvolari (vyhrál ve Forlì i v Parmě roku 1947, přestože mu bylo už pětapadesát let). Za pouhých pět měsíců první sezony zvítězily Ferrari 125 S v šesti závodech ze čtrnácti, kterých se zúčastnily. Začala jedna z nejslavnějších kapitol v dějinách automobilového sportu. Vystavený exemplář byl zrenovován v Maranellu roku 2007 u příležitosti šedesátin značky.

Zvláštní pozornost byla věnována automobilům nejslavnější československé značky Tatra. Vrcholem sériové produkce třicátých let se staly aerodynamické sedany Tatra 87 se vzduchem chlazeným osmiválcem OHC 3.0/55 kW (75 k) ve splý-vající zádi; představily se hned dva, druhý v uhlazenější poválečné verzi ve stylu Tatraplanu, pouze s dvojicí hlavních světlometů (1946). Porota ovšem neměla lehkou práci, kromě těchto relativně známých vozů byly k vidění také unikátní kousky, zvláště pak vozy s nosnou páteřovou rourou, ale se vpředu uloženým kapalinou chlazeným motorem. Patřila k nim prezidentská Tatra 80 s dvanáctiválcem 6.0/88 kW (120 k) z roku 1935 pro Tomáše Garrigua Masaryka, přivezená z Národního technického muzea v Praze, která se mj. proslavila tajnou misí odvozu českých korunovačních klenotů do bezpečí před Němci; anebo menší kabriolet Tatra 17/31 s řadovým šestiválcem 2.3/30 kW (40 k) z roku 1929. Vzduchem chlazené boxery zase reprezentovaly vozy typů 13 (dvouválec), 57 a 75 (čtyřválce); Nejkrásnější Tatrou byl nakonec zvolen typ 75 ročníku 1938 s unikátní karoserií sedan od mělnické karosárny Linie Toušek. Pokud hovoříme o československých automobilech, pak zaslouží zmínku dvojice neobvyklých osmiválců Wikov 70 (1930), postavených podle archivních snímků na základě dochovaných podvozků z prostějovské automobilky. Vozů typu 70 s řadovými motory 3485 cm³ bylo prý jako šafránu, hovoří se o třech až pěti kusech.

Diváckou Cenu Oldřicha Uhlíka získal nejstarší vůz soutěže, francouzský Lorraine-Dietrich typu VMM se čtyřválcem 3050 cm³, vyrobený už v roce 1907. Jen o sedm let mladší byl roadster Belsize, výrobek britské firmy Marshall z Manchesteru, která toto jméno poprvé použila před 112 lety (produkce značky skončila v roce 1925). Nejkrásnějším předválečným vozem byl zvolen kabriolet Hispano-Suiza J12 (1933) od pařížské karosárny Million-Guiet v černobílé kombinaci, vystavený Vladislavem Novákem; Nejkrásnějším poválečným se stala Alfa Romeo 6C 2500 (1948) majitele Jana Melichara, rovněž kabriolet, ale od Pininfariny; jako Nejkrásnější Ferrari byl oceněn typ 250 GT (1959), červené kupé Jana Obermana. Z britských vozů budily velkou pozornost pětimístný kabriolet Daimler DE36 Green Goddess od Hoopera, hvězda prvního poválečného Londýnského autosalonu 1948, ale i několik různých typů Rolls-Royce, Jaguar, Morgan a Morris. Americkým vozům dominoval šestnáctiválec Cadillac ročníku 1930, nechyběly ani slavný Duesenberg, Auburn, Packard a Chrysler Airflow.

Francouzskou produkci reprezentovaly především automobily Bugatti. Jeden z organizátorů, JUDr. Bohuslav Klein, nechal na torzu podvozku typu 43 z roku 1927 postavit elegantní kupé s pomocí náčrtů kreslíře Václava Zapadlíka, který vycházel z tradice karoserií Oldřicha Uhlíka. Naopak MUDr. Jiří Koťátko, známý veteránista a majitel Bugatti 43 po Elišce Junkové a Hugovi Urban-Emmerichovi, tentokrát přivezl lehký automobil Amilcar typu CGS (Cyclecar Grand Sport) se čtyřválcem 1075 cm³ o výkonu 24 kW (33 k)/ 3700 min^‑1, který v polovině dvacátých let patřil k velmi oblí-beným u méně majetných sportovců. Nelze ovšem představit všechny zúčastněné vozy na tak malé ploše, jedno je však jisté, podle vyhlášení Roberta Pergla se už dnes můžeme těšit na třetí ročník! 

Převzato z časopisu

Fotogalerie