Carl Metz - Automobily neznal,přesto nesou jeho jméno

V evropských zemích existovaly desítky výrobců karoserií, užitkových a speciálních nástaveb. Mezi ty nejznámější, a také s dlouhou tradicí, se řadí i výrobce speciálních hasičských nástaveb, firma Metz. Co znamená jméno, které je známé mezi hasiči bezmála po celém světě a bezprostředně se podílí na záchraně toho na světě nejcennějšího, lidských životů?

Jméno Metz, které je součástí nástaveb některých hasičských automobilů, je spojeno s bojem s „červeným kohoutem“ a rozličnými katastrofami více jak jedno století. V historii výcviku hasičů, výroby vozidel i založení celého dnes již neodmyslitelného systému záchranných sborů má ohromný význam, který si v běžném životě jen zřídka uvědomujeme. Jak to všechno začalo, že mnoho hasičských automobilů po celém světě nese na svých karoseriích to krátké, ale slavné jméno – Metz?

Rozhodující událost
Byl krásný letní den 5. srpna roku 1818, když se ve 13 hodin v německém městě Heidelbergu, v rodině radního a soudního zapisovatele Melchiora Friedricha Metze, narodil prvorozený syn. Již druhý den po narození dostal při křtu chlapeček jména Carl Ludwig Peter Wilhelm. Město Heidelberg, kde se Carl Metz narodil, ale nebylo zprvu jeho domovem, neboť své dětství prožil s rodiči v městečku Feudenheim, kde se jeho matce Sophii, dceři profesora lékařství Maie, narodili i další sourozenci. V roce 1825 sestra Maria Anna Francisca, roku 1830 bratr Franz Peter Wilhelm, a o dva roky později v roce 1832 i sestra Anna Maria Carolina. I když rodina žila poměrně skromně, umožnila mladému Carlovi za poměrně značných finančních obětí studium v Mannheimu, na lyceu v tehdejší ulici Kalten Gasse. Mladý student Carl byl ve své době jedním z mála občanů města Feudenheim, kterému bylo v 19. století toto studium umožněno. Ale studium na lyceu nebylo pravděpodobně pro Carla šťastným obdobím. Na rozhodující událost v životě studenta Carla pak vzpomínal ve svých pamětech, zveřejněných v roce 1899, jeho tehdejší spolužák, lékař profesor Adolf Kußmaul: Stalo se to v tercii, v letním pololetí roku 1834. Před poslední hodinou o přestávce se zvedl tehdy šestnáctiletý Carl Metz a rozloučil se s námi těmito slovy: „… Žijte blaze a zůstaňte tu u své hloupé latiny. Já vím jak si pomoci, stanu se zámečníkem.“ Tímto svérázným a odvážným způsobem se Carl Metz s lyceem rozloučil na dobro. Netrvalo dlouho a bývalý student nastoupil do mannheimských zámečnických dílen, kde po vyučení a úspěšném zakončení zkoušek získal výuční list v oboru zámečník.

Carl dodržel slovo. S výučním listem přešel jako volontér ke známé strojírenské firmě Christian Dingler v Zweibrückenu. Záhy nastoupil i do strojírenské firmy Jakoba Messmera do Graffenstandenu u Štrasburku. Co praxi i činnost u obou firem vyrábějících kvalitní strojírenské výrobky spojovalo, bylo vždy od majitelů firem to nejlepší vysvědčení a ocenění jeho práce. Svoji praxi i rozšíření svých znalostí dále prohluboval při stavbě železničních tratí v Alsasku, u firmy André Köchlina a J. J. Maiera v Mühlhausenu. Díky svým odborným znalostem a citlivému přístupu k spoluzaměstnancům se stal již ve svých 23 letech vedoucím dílen Bádenských drah v Heidelbergu. Rozhodující směr v jeho další orientaci a dá se říci i o životním poslání rozhodla tragická událost, o které se zprávy roznesly po celé Evropě a která se setkala s účastí celého kulturního světa. V květnu roku 1842 vznikl v přístavním městě Hamburgu obrovský požár s nesmírně závažnými následky. Několik set obyvatel města přišlo o život, dalších více jak 33 000 lidí přišlo o střechu nad hlavou. Obrovská tragedie našla odezvu i u Carla, který pojal úmysl něco pro to udělat, aby se podobná neštěstí nestávala nebo se alespoň minimalizovala.

Když bylo Carl Metzovi 24 let, založil si dne 2. listopadu roku 1842 vlastní podnik, „Fabrik hydraulischer Maschinen, Eisen- und Messing- Geißerei“ (Továrna hydraulických strojů, slévárna oceli a mosazi). Již v náplni nově založené firmy měly být učiněny kroky k prvkům budoucí požární ochrany v Německu. Firma nejen konstruovala a zlepšovala hasičské stříkačky, ale vyškolovala i jejich obsluhu.Zakladatel firmy ale pomýšlel i na založení jednotek dobrovolných hasičů.Ve své době byl ještě považován za snílka a fantastu, ale teprve budoucnost jeho prozíravost a pokrok v myšlení potvrdila. Díky své motivaci a přesvědčení v dobrou věc se nenechal pochybovači odradit a díky jeho obětavosti byla založena a vycvičena celá řada prvních jednotek dobrovolných hasičů v Německu. Počínaje rokem 1849 se Carl Metz dočkal v budoucích letech celé řady ocenění a úspěchů v oboru. Ten jeden z největších, kterého si velmi cenil a v budoucnu na něj rád vzpomínal, jej potkal dne 19. října roku 1855 na světové výstavě v Paříži. Při veřejné exhibici jeho typu městské stříkačky sklidil nebývalý aplaus, který pořadatelé výstavy řádně ocenili čestnou zlatou medailí. Tisk jej opěvoval, ohlasy našel po celé Evropě. Ale jen někteří blízcí věděli, že skromný a citlivý Carl vůbec nechtěl svoji stříkačku v Paříži vystavovat. Měl prý pochybnosti. Teprve na přímluvu velitele dobrovolných hasičů v Mannheimu, Michaela Wirschinga, změnil své rozhodnutí a v Paříži svoji stříkačku vystavil.

Zlatou medailí oceněná stříkačka v čase dějin nezapadla, neboť po návratu z Francie  našla své místo v Mannheimu, u hasičských dobrovolníků.V létech 1842 až 1846 pracovala firma na zdokonalení a postupné normalizaci šroubového spojení hadic, které je v některých zemích používáno do současnosti. Nadešel den 2. listopadu roku 1872, firma na výrobu hasičských a záchranných zařízení oslavila 30 let své existence. Ten den slavnostně dokončila 1000. vyrobenou hasičskou stříkačku. Oslavám přítomný velkokníže, Jeho královská výsost Leopold von Baden, předal zakladateli firmy jedno z nejcennějších vyznamenání v podobě Rytířského kříže. Osobní život Carla Metze byl „střídavě oblačný“. Dne 12. června roku 1843 se poprvé oženil s dívkou Marií Hell, se kterou měl syna Adolfa. V listopadu roku 1857 byl ale svazek rozvedený. Jelikož byl Carl Metz katolického vyznání, uzavřel dne 29. listopadu 1860 druhý, ale pouze občanský svazek s Barbarou Hiller z Mainzu. V tomto roce také vstoupil do lože svobodných zednářů. Carl Metz byl kulturním a prozíravým člověkem. V roce 1868 otevřel v rodném Heidelbergu vlastní muzeum umění – Museum Hausacker. V expozici se nacházely sbírky mincí, zbraní, kostýmů, porcelánu i výrobků ze slonoviny.

Pomník v Heidelbergu
Carl Metz zemřel po dlouhé těžké nemoci 31. října roku 1877 ve věku 59 let. Když jej heidelberskými hasiči vyzdobený pohřební kočár tažený čtyřspřežím dne 3. listopadu v 15 hodin vezl ulicemi města do míst jeho věčného spánku na hřbitov na kopci za městem, provázely jej nejen stovky obyvatel rodného města, ale i zástupci radnice, institucí, obchodní partneři a desítky těch, které pro dobro všech zaškolil a vycvičil, členové dobrovolných hasičských jednotek několika měst. Dne 29. srpna roku 1880 byl u příležitosti VIII. Bádenského hasičského dne odhalen na úpatí kopce heidelberského zámku bronzový pomník, věnovaný Carlu Metzovi. Ale světový požár první světové války, ještě strašnější a s nesrovnatelně větším počtem obětí, než představoval ten v Hamburgu roku 1842, připravil město i o tento pomník. Teprve v roce 1920 odhalili zakladateli dobrovolných hasičů a výrobci záchranné techniky pomník nový, kamenný. I když v minulosti měla firma několik vlastníků, jméno Carl Metz žije stále. Až uvidíte na speciálních hasičských automobilech nenápadný bílý nápis Metz, vzpomeňte si na člověka, který pro bezpečnost a ochranu před požáry a katastrofami udělal v životě maximum.

Zdroj: Trucker 07/10
Autor: Jaroslav Klimša

Fotogalerie