Bugatti Type 46 – Malý royale

V roce 1929 Ettore Bugatti pochopil, že luxusní typ 41 Royale asi přeci jen nepůjde dvakrát dobře na odbyt, a přiklonil se k projektu, který nazval Petit Royale aneb Malý Royale. A tak před více než osmdesáti lety vznikl menší typ 46.

Bohužel přišel do špatné doby, protože jej představil v srpnu 1929, kdy začínala hospodářská krize. Do roku 1942 jich bylo vyrobeno jen 462. Jeden z T46 před nedávnem zrenovoval Ladislav Novák. Oproti T41 Royale jde v tomto případě o menší podvozek, jehož zadní kola pohání zážehový osmiválec o objemu 5359 cm³ podobné koncepce, ale skromnějších rozměrů. Zdvih zůstal zacho­ván z Royale, zatímco vrtání bylo zmenšeno ze 130 mm na nekomplikovaných 81 mm. Konstrukci bloku motoru a hlavy válců s integrovanými ložisky klikového hřídele převzal Ettore Bugatti rovněž z Royale, stejně jako v hlavě uložený vačkový hřídel se dvěma sacími a jedním výfukovým ventilem. Třístupňová přímo řazená převodovka je umístěna vzadu, sedmilamelová spojka je připojena přímo k bloku motoru.

Zavěšení kol, nápravy a brzdy jsou o jedno číslo menší a 20“ kola byla opatřena zprvu drátěnou výplní, později byla plná z litého hliníku. Rozměry podvozku s rozchodem 1400 mm a rozvorem 3500 mm se držely v rozumných mezích, a tak v porovnání k největším vozům Rolls-Royce vypadal Typ 46 trochu jako „chudý příbuzný“.

Bugatti 46 bylo poprvé představeno v říjnu 1929 na automobilových výstavách v Paříži a v Londýně, kde jej tisk s nadšením přijal. Kniha zakázek se záhy plnila objednávkami. V četných testech byla chválena především síla motoru, tichý běh a jízdní komfort. Přední kola jsou odpružena půl­eliptickými listovými pery, zadní pak čtvrt­eliptickými.

Vůz o hmotnosti 1250 kilogramů se vyznačoval lehkým řízením, ale prakticky hned dokázal jet na „trojku“, aniž by se muselo v kopcích podřazovat. Brzdová soustava je mechanická, nožní brzda působí na všechna kola, zatímco ruční jen na ta zadní. Přívod benzínu obstarává elektrické čerpadlo. Na svoji dobu měl motor grandiózní výkon 103 kW (140 k) a na sto kilometrů jízdy spotřeboval kolem dvaceti litrů benzínu.

Časopis Autocarke ve svém článku zhodnotil vůz slovy: „Celkově vysoce pozoruhodný a okouzlující automobil. Jeho jedinečnost nelze ani pouhými slovy popsat, člověk se musí s tímto vozem sám projet, aby ho pochopil.“

Bugatti však jen málokdy prodával kompletní automobily, a tak to bylo i v případě Bugatti 46. Takto velké vozy kupovali zákazníci pouze v podobě šasi a až poté na ně nechávali stavět karoserie. Jeho současný majitel Ladislav Novák popisuje proces renovace: „Podařilo se mi najít podvozek T46, který v Dánsku zakoupil a vlastnil ve zbídačeném stavu jeden Maďar. Ten jsem zrenovoval včetně motoru, ale pak jsem přemýšlel, jakou karosérii na něj posadit. Dlouhou dobu jsem listoval v literatuře, například v knize JUDr. Bohuslava Kleina o Bugatti 46. Tady jsem nakonec objevil jeden otevřený model, karosovaný pro známého závodníka Louise Chirona. Právě taková byla v té době na mém podvozku. Zbyněk Zikmund karosérii rozkreslil ve čtyřpohledu v měřítku 1:10 a mohl jsem začít. Výdřevu vytvořil pan Hemzal. Když jsem se blížil ke konci, tak vyvstala otázka, jakou barvu a jaké kožené čalounění. Aby bylo oboje odpovídající době vzniku. Výsledek vidíte.“

Naštěstí stále ještě lze ve Francii na bugatky sehnat řadu komponentů, ale potřebujete mít síť kamarádů a známých. Dodejme, že karosérie na Bugatti 46 dodávaly kromě jiných firmy Labourdette, Weymann, Mulliner, Freestone, Saoutchik nebo James Young. Koncem roku 1931 opatřil Bugatti osmiválec ještě kompresorem a výsledkem byl Typ 46S (Sport) v patnácti- až dvacetikusové sérii. Dmychadlo Roots, aktivované přes kuželový pohon od královského hřídele instalovaného na přední straně motoru, poskytovalo jen malý plnicí tlak. Se dvěma karburátory Zenith dosahoval agregát výkonu 118 kW (160 k), což umožňovalo dosáhnout největší rychlosti 160 km/h.

Malý Royale byl bezpochyby nejlepším luxusním automobilem, který kdy Bugatti vyrobil. Hlavními znaky byly solidnost, komfort a spolehlivost. Nový model byl především s ohledem na jízdní vlastnosti srovnáván s renomovanými vozy jako Rolls-Royce nebo Maybach.

Bugatti vyrobil mnoho různých typů, jejichž nejzajímavější vlastnosti byly většinou ukryty pod kapotou. Mimochodem, „šestačtyřicítka“ byla údajně oblíbeným vozem samotného Ettora Bugattiho. Je vlastně výsledkem jeho další katastrofy, kterou představoval zmíněný Type 41 Royale, vyrobený pouze v šesti kusech. Ettore Bugatti bývá zase často srovnáván s Enzem Ferrarim. Oba se narodili v Itálii, měli rádi koně a krásné ženy, nesnášeli žádný odpor a zaměstnávali nejlepší techniky a závodníky. Jejich vozy jsou víc než pouhými automobily, jsou to umělecká díla. Type 46 je jedním z důkazů tohoto tvrzení.

Převzato z časopisu

Fotogalerie