ZAZ-966/968 Záporožec – Z jiného světa(2)

Nový Záporožec druhé generace se sice představil už v říjnu 1961, ale výroba byla zahájena až o pět let později s výkonnější verzí motoru 887 cm³…

V roce 1960 se v tehdejším Sovětském svazu rozběhla sériová výroba malého osob­ního automobilu ZAZ-965 Záporožec, který jsme představili v minulém čísle. Dokonce se i vyvážel, belgický dovozce Scaldia-Volga malý ukrajinský vůz nabízel pod označením Yalta 850. Již v prvních měsících produkce typu 965 však začal pod vedením konstruktéra V. P. Stešenka vývoj nového typu ZAZ-966 s prodlouženým rozvorem, zcela novou karoserií, ale převzatou koncepcí včetně uspořádání podvozku a pohonné jednotky. Objevil se už v říjnu 1961 na moskevské Výstavě úspěchů národního hospodářství (VDNCH), ale uplynulo ještě několik let, než si ZAZ- -966V s motorem 887 cm3 V4/22 kW (30 k) mohli v roce 1966 koupit první zákazníci…

Počínaje rokem 1971 montovaný koncepčně shodný, ale větší vidlicový vzduchem chlazený čtyřválec 1198 cm³, disponující výkonem 29,4 kW (40 k), pak celkovou hodnotu tohoto vozu dále zvýšil (označení automobilu bylo ZAZ-966). Nově ztvárněná líbivější karoserie pontonového tvaru s dveřmi zavěšenými již na předních sloupcích měla svými bočními vstupy chladicího vzduchu nad zadními koly znatelně podpořit chlazení v zádi ulo­ženého motoru. Právě díky této charakteristice si Záporožce ZAZ-966 i následně inovované vozy řady 968, vyráběné v letech 1970 až 1979, vysloužily přezdívku ušatý nebo ušatec. Také vyobrazený světle modrý ZAZ-968 německého majitele, pocházející z roku 1972, se může pochlubit těmito tzv. ušima.

Na přelomu let 1972/1973 doznala karoserie následníka ZAZ-968A, vyráběného od konce roku 1972 do roku 1979, další kosmetické retuše přídě. Tak jako u předchůdce ZAZ-966 nabízel vůz překvapivě prostorný inte­riér a nyní lůžkovou úpravu sedadel. Pro srovnání rozdílu designu přídě mezi typy 968 a novějšími 968A může posloužit i námi vyobrazený žlutý ZAZ-968A ročníku 1972, který je ve vlastnictví českého majitele, pana Jana Pavlů z Rakovníka. V době, kdy tyto automobily opouštěly výrobní závod, řadil se malý Záporožec k nejrozšířenějším osobním automobilům v soukromém vlastnictví v Sovětském svazu (Rusku). Vždyť již v lednu 1976 opustil továrnu miliontý exemplář, opatřený logem, znázorňujícím rovněž ­přehradu na řece Dněpru. Druhý milion ­Záporožců byl dosažen již v říjnu roku 1982. Pozadu nezůstával ani vývoz, neboť malý ­lidový vůz vyvážela společnost zahraničního obchodu Avtoexport nejen do některých tzv. socialistických zemí, ale i na západní trhy včetně Belgie, Francie, Itálie a Finska.

Do povědomí veřejnosti se tam ukrajinské ­výrobky dostaly se jménem Yalta, Kozak nebo Star. Exportní verze se mohly pochlubit silnějšími motory 1198 cm³, nabízejícími ­výkon 33 kW (45 k) u ZAZ-968A (AE), respektive až 37 kW (50 k) u modelu 968 BE. Belgická Scaldia-Volga připravila vůz Yalta 1000, nový Záporožec s řadovým čtyř­válcem 956 cm3/30 kW (41 k) z francouz­ského Renaultu 8. Jen pro zajímavost, v roce 1986 továrna v Záporoží vyrobila 168 407 osobních automobilů… Málo známou historií je řada projektů, představujících možnost produkce malých užitkových automobilů, odvozených od sériových Záporožců s využitím jejich motorů a některých dalších dílů.

Vznikly prototypy řady minivanů (970B), malých minibusů až pro šest osob, nákladních valníčků (pikap 970G) i terénních vozidel (Celina, resp. typ 969). Mnohé upadly v zapomenutí, našla se však výjimka v podobě terénního vozu ZAZ-969, jehož sériová výroba začala v roce 1967. Vůbec nejmenší užitkový automobil tehdejšího Sovětského svazu s motorem 887 cm³ V4/22 kW (30 k), ale uloženým vpředu, měl karoserii s plátěnou střechou pro dvě osoby a 250 kg nákladu, anebo pro čtyři osoby a 100 kg nákladu. Bezesporu zajímavý mini off-road, jehož výrobu převzal LuAZ (Luckij Avtomobilnyj Zavod) pod označením LuAZ-969A a v letech 1975 až 1991 nabízel s konfigurací podvozku 4x4 (první vozy měly pohon pouze předních kol), našel své uplatnění u montážních čet, v zemědělství, lesnictví i ar­mádě, u pošty i ve službách zdravotníků, především v oblastech s nezpevněnými cestami.

Později se uplatnil silnější motor 1198 cm³ V4/29,4 kW (40 k) a pětistupňová převodovka s plíživým převodem pro jízdu v terénu, kde se zapnul také ­pohon zadní nápravy se zá­věrem diferenciálu. Modernizo­vaný LuAZ-969M se dodával až do devadesátých let. Záporožce se vzduchem chlazenými motory V4, uloženými vzadu, vyráběla ukrajinská au­tomobilka ZAZ v mnoha provedeních více než třicet let, a to až do roku 1994. V modernizovaném provedení ZAZ-968M přišly o mohutné vstupy vzduchu na zádi, konstruktéři totiž nahradili uši dů­myslným nasáváním vzduchu řadami po­délných štěrbin. Pro stovky tisíc lidí v Rusku se Záporožce staly splněným snem o vlastnictví prvního dostupného automobilu. Výjimkou nebyl ani Vladimir Putin, který si koupil svůj první osobní vůz ZAZ-968 ještě za studií na Petrohradské universitě v roce 1972. Při státní návštěvě bývalého ame­rického prezidenta Georga Bushe v Rusku mu představil svého dodnes uchovávaného Záporožce jako důkaz, že stará láska ne­rezaví. Může být i v podobě automobilu, na ten první se nikdy nezapomíná.

Fotogalerie