Tatra 24 a 23 - Premiéra

Přechod na typickou koncepci Tatra s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami u nákladních vozů znamenaly unifikované typy 23 a 24…

Tatra 23 a její třínápravová verze Tatra 24 poprvé v roce 1926 uplatnily originální tatrováckou koncepci u těžkých nákladních automobilů, která je jejich charakteristickým znakem dodnes. Dříve se objevila jen na osobních vozech Tatra 11/12 a jejich lehké užitkové variantě Tatra 13. Jak se dočteme v dobovém prospektu, přináší bezrámové chassis pevné spojení poháněcí jednotky ocelovou troubou se skříněmi zadních náprav, uvnitř rotuje hnací hřídel bez potřeby kloubového spojení. Konstrukce Tatry se tak hodí zvláště pro šestikolové provedení, jedinečná přizpůsobivost kol k jízdní dráze jest umožněna v nejvyšší míře výkyvnými polonápravami. Na rozdíl od poválečných typů T111, T138, T148 nebo T815 jsou však poháněny pouze nápravy zadní, odpružené svazky listových per; přední nápravu tvoří spodní příčná kyvná ramena s odpružením napříč šikmo uloženými vinutými pružinami, ukotvenými nahoře na skříni převodovky (viz názorná vyobrazení). Výhodou je také snížení neodpružených hmot a celkové hmotnosti chassis, průchodivost terénem je ovšem u Tatry 24 vzhledem k době jejího vzniku obdivuhodná. Užitečná hmotnost nákladu činila čtyři tuny u dvounápravové a šest tun u třínápravové verze…

Pohonnou jednotku ještě tvoří zážehový motor chlazený kapalinou; je to řadový čtyřválec s nedělenou klikovou skříní, přišroubovaným monoblokem válců a dvěma samostatnými hlavami (každá pro dva válce), s uspořádáním ventilů v podélné řadě (rozvod OHV). Od počátku výroby v roce 1926 měl tento nízkoobrátkový stroj zdvihový objem 7479 cm3 ( 115 x 180 mm) a výkon 48 kW (65 k)/1200 min 1; čtyřstupňová převodovka dostala u většího provedení 6x4 ještě redukci. Později se objem zvětšil na 8140 cm3 ( 120 x 180 mm) a výkon na 59 kW (80 k)/1500 min 1, úspěšnější typ 24 vydržel ve výrobě o šest let déle (do roku 1939) a nadále sílil. Pod kapotou čtyřiadvacítky se pak objevily různé šestiválce o výkonu až 103 kW (140 k) včetně vznětového konstrukce MAN (tomu odpovídalo typové označení 24/58, 59 nebo 67). Výrobní počty nebyly nijak závratné, celkem vyjelo podle dostupných pramenů 394 automobilů, z toho 72 dvounápravových, vznikly ovšem i další odvozené typy včetně vojenských T29 a speciálních tahačů T25 (s pohonem všech kol). Na svou dobu byla pokroková také téměř bezkapotová budka, s většími motory se však příď prodlužovala a boky motorového prostoru dostaly typické větrací otvory. V nabídce byla široká škála nástaveb včetně valníků, třístranných sklápěčů Meiller, skříní pro přepravu nábytku, cisteren, otevřených (charabanc pro Čedok) i uzavřených autobusů apod. Vozy se rovněž exportovaly, jedna Tatra 24 putovala z Kopřivnice dokonce až do Argentiny. O nápaditosti konstrukčního řešení svědčí ilustrace z dobového prospektu, o sortimentu alespoň výběr několika oblíbených nástaveb či karoserií, které představujeme na této dvoustránce.


Zdroj: Automobil 11/10
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie