Tatra (1942-1962) - Stojedenáctka

Pravděpodobně nejslavnější československý nákladní vůz Tatra 111 vznikl za druhé světové války, ale vyráběl se až do šedesátých let…

Stojedenáctka byla ostatně synonymem pro těžký nákladní automobil. Proslula nejen na velkých stavbách poválečného Československa, ale i v řadě zemí světa; největší část produkce však putovala (jak jinak) do tehdejšího Sovětského svazu. Prožila poměrně komplikovaný vývoj, zrodila se z typu 81, jenž měl ještě motor chlazený kapalinou a znak náprav 6 x 4, ale samozřejmě disponoval koncepcí centrální nosné roury, jaká se poprvé objevila na osobních typech 11/12 a užitkových 23/24. Tatra 111 však dostala unikátní pohonnou jednotku, vzduchem chlazený dvanáctiválec se dvěma čelními ventilátory, poháněnými klínovými řemeny od klikového hřídele (původně řetězy!), s rozevřením řad válců v úhlu 75° a ventilovým rozvodem OHV. Na motor, uložený nad přední nápravou, navazovala čtyřstupňová převodovka s dvoustupňovou redukční skříní (silniční/terénní), tedy s počtem převodů 8 + 2Z, a nosná roura, v níž rotoval hnací hřídel zadních náprav. Výkyvné polonápravy patří k dalším specialitám značky Tatra, konkurence měla v té době klasické tuhé nápravy. Přídavný žebřinový rám sloužil pro montáž nástaveb, vůz byl pojízdný také pouze s centrální rourou. Výkon motoru zprvu vyšplhal až na 154 kW (210 k)/2250 min 1, v zájmu životnosti stroje a jeho spolehlivosti však byl později snížen na standardních 132 kW (180 k)/1800 min 1. Po válce se rozběhla plná sériová produkce v Kopřivnici až v padesátých letech, kdy byla ukončena produkce spřízněného typu Tatra 128 (4 x 4).

Tatra 111 se proslavila natolik, že jí Rusové na Sibiři postavili pomník, a byla takovou legendou, že jsem neodolal a při vojenské službě jsem zařídil, abych se dostal za její volant. Vyzkoušeli jsme maximálku udávanou hodnotou 61,5 km/h na silnici z Krásného Dvora do Podbořan, byl to opravdu zážitek, stejně jako terénní jízda na nedalekém tankodromu. Zejména zvuk vzduchem chlazeného motoru i celkový vzhled automobilu s negativním sklonem čelního okna (hlavně u valníků) je impozantní. Dnes už je tento automobil téměř zapomenut, ale k tomuto článku mě inspiroval syn, když jsem mu před několika lety vysvětloval, co že to ta stojedenáctka vlastně byla...

Když jsme se kdysi přestěhovali z Letné do novostavby v pražských Strašnicích, probíhala všude kolem výstavba panelových domů, a Tatry 111 tam patřily k nejrozšířenějším automobilům. Dodávaly se s nejrůznějšími nástavbami, jako kluk jsem to vše bedlivě sledoval, nákladní vozy mě totiž zajímaly stejně jako Lotus formule 1 Jima Clarka! Ve Svojetické ulici navíc bydlel zkušební řidič, a ten přijížděl se zcela novými automobily, jaké se u nás vyráběly, či se jen zkoušely anebo pak dovážely. Desetitunka Tatra 111 byla v základním provedení valník (T 111 R, viz technické údaje; resp. NR s navijákem), či sklápěč (T 111 S, resp. S2 se zkráceným rozvorem), ale také cisterna T 111 C o objemu 7000 litrů pro přepravu paliv, autojeřáb HSC 4 (nebo 5) z ČKD Slaný, autorypadlo D 030A z Podpolianských strojární v Detve, tahač těžkých přívěsů T 141, či krátký dumpcar DC 5 (Tatra 147).

Během let ovšem vzniklo nepřeberné množství dalších variant, dokonce se objevily tahač návěsů a obrovský autobus!
Motory Tatra 111 se staly základem řady unifikovaných pohonných jednotek s vrtáním válců 110 mm a zdvihem pístů 130 mm, a to po třířadový osmnáctiválec (typ V 955 o výkonu až 340 k); nejznámější jsou řadový šestiválec T 912 pro vozy Praga V3S, čtyřválec pro Tatry 114/115 a vidlicový osmiválec pro Tatry 128 (a horský bus Tatra Karosa 500 HB). Nákladní vozy Tatra 111 zůstaly ve výrobě plných dvacet let, celkem vzniklo podle dostupných pramenů 33?691 kusů, než je v roce 1962 plně nahradila nová řada Tatra 138. Jejich export směřoval také do Brazílie, Itálie, Jižní Afriky, Francie, Španělska a dalších zemí. Technicky inovativní Tatra 111 bude navždy patřit k nejvýznamnějším výrobkům československého automobilového průmyslu.


Zdroj: Automobil 10/10
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie