Morgan 1909-2009 - První století

Kapitalismus bez zhoubné globalizace, bez mamutích podniků řízených ve stylu komunistických zemí a bez podivných investičních fondů, jimž jde jen o zisky za každou cenu, ještě existuje. Důkazem je Morgan, britská automobilka v rodinném vlastnictví, která letos slaví prvních 100 let existence. V černých číslech a s plnou knihou objednávek…

Morgan se totiž nikdy nezpronevěřil poctivému podnikání, jaké je dnes vzácností; jeho hlavním cílem zůstávají kvalitní výrobky pro radost z jízdy, samozřejmě s obvyklým ziskem, aby společnost mohla zdravě žít, všichni měli výplatu a zákazníci byli spokojeni. Žádné šetření na úkor kvality, žádné přesouvání produkce do zemí s levnější pracovní silou, žádné přeplácení velkohubých manažerů, které obří společnosti střídají jako obyčejný smrtelník ponožky, ale radost z výroby automobilů, jaké nemají jinde obdoby, vášeň pro sportovní jízdu a v neposlední řadě zápolení na závodních tratích. Troufám si tvrdit, že pokud by rodina Morganů podlehla nátlaku na prodej některé z větších společností (mnohé se ucházely), už by její vozy patřily také minulosti…

Henry Frederick Stanley Morgan, známý jako HFS, opustil své místo u Great Western Railways a otevřel si garáže v Malvernu (Worcestershire), kde sídlí Morgan Motor Company dodnes. V roce 1909 postavil první jednosedadlovou tříkolku s dvouválcem do V, uloženým zcela vpředu mezi oběma předními koly, a s pohonem jediného zadního kola (konečný převod řetězem). Originál poháněl motocyklový dvouválec Peugeot 700 cm3, repliku této tříkolky jsme si letos prohlédli na Ženevském autosalonu. S podporou svého otce, reverenda H. G. Morgana, zahájil HFS výrobu replik i dvousedadlových typů, po sportovních úspěších (HFS se zúčastňoval závodů stejně jako jeho syn Peter) zájemců o rychlé a lehké tříkolky rychle přibývalo. Po rozchodu s prvním společníkem, který nevěřil v budoucnost jeho tříkolky,  nalezl HFS podporu ve své pozdější manželce Ruth Dayové a v roce 1912 reorganizoval společnost  na Morgan Motor Company, Ltd. Z jejich pěti dětí (čtyři dcery)  se nástupcem HFS stal jediný syn Peter, ale jablko nepadlo daleko  od stromu ani později, když Peterův syn Charles vyhrál  britské mistrovství sportovních vozů na Morganu v letech  1978 a 1979 (na typu Plus 8) a samozřejmě také on převzal vedení rodinné automobilky  (je nynějším šéfem společnosti).

Tříkolky Morgan patří k nejslavnějším britským motorovým vozidlům. Jejich produkce skončila až v roce 1952, kdy už Morgan paralelně vyráběl také klasické čtyřkolové automobily sportovního charakteru. K nejznámějším tříkolovým typům patří Grand Prix (1919 – 1926), Aero (1920 – 1933), Super Sports (1928 – 1935) a dvousedadlový Sports (1932 – 1939), všechny s odkrytým vidlicovým dvouválcem na přídi, který většinou nesl značku JAP (J. A. Prestwich), British Anzani, Blackburne nebo Matchless, přičemž nejrychlejší dosahovaly 80 mph (129 km/h),  ale jeden už v roce 1924 zajel  na Brooklandsu dokonce 96 mph (154 km/h)! Poslední F Super  už měl příď jako běžný automobil, která ukrývala čtyřválec Ford 1,2 l, ale stále jen jedno kolo vzadu. Poptávka však poklesla, když nastoupily levné automobily jako např. Austin Seven nebo různé Fordy, a tak HFS, jenž už v roce 1914 experimentoval s čtyřkolovou verzí tříkolky, uvedl svůj první čtyřkolový automobil. Psal se rok 1936 a první Morgan 4/4 byl vlastně čtyřkolovou verzí F Super, byť původní čtyřválec Ford Ten  byl nahrazen motorem CoventryClimax 1,1 l. Začala tak nová  éra Morganu a typ 4/4 se po průběžných modernizacích vlastně vyrábí dodnes.

Motory postupně sílily, přednost dostaly typy Standard-Triumph, verze s větším objem válců nesly označení Plus 4. Největší změnou byl od roku 1953 přechod z nekrytého plochého chladiče na zaoblenou příď s typickou mřížkou, zachovanou do dnešních dnů. Pokus o moderní tvary lamináto­vého kupé Plus 4 Plus vyšel naprázdno, bylo prodáno všeho všudy 26 vozů (1963 – 1966), klienti prostě nechtěli nic měnit, klasický roadster má nezaměnitelný šarm, jenž je dodnes vedle typických vintage jízdních vlastností hlavní příčinou obliby. Proti umocňování radosti z jízdy montáží různých motorů naopak zákazníci nic neměli, v roce 1968 je Morgan potěšil verzí Plus 8 s osmiválcem Rover 3,5?l (6233 vozů do roku 2004), kterou pak nahradil Roadster V6 (šestiválec Ford 3,0?l). Skutečnou revolucí (a vlastně druhým čtyřkolovým základním typem v historii značky) se stal v roce 2000 hliníkový Morgan Aero 8 (resp. kupé AeroMax) s nejmodernějším osmiválcem BMW 4,4?l (později také 4,8?l) a šestistupňovou manuální převodovkou; nicméně původní řada 4/4, Plus 4 a Roadster V6 (nahradil Plus 8) s galvani­zovaným ocelovým podvozkem a hliníkovými panely karoserie na rámu z tvrdého jasanového dřeva se nadále vyrábí. Pro klasiky Morgan 4/4 se dodávají čtyřválcové motory Ford 1,8?l/92?kW (125?k) nebo 84?kW (114?k) a nově 1,6?l/82?kW (112?k), resp. dvoulitrový Ford 107?kW (145?k) pro Plus 4 a šestiválec Ford 3,0?l/ 150?kW (204?k) pro Roadster V6, všechny s pětistupňovou manuální převodovkou; je totiž pochopitelné, že automat nemá v klasickém voze Morgan co pohledávat. Dnešní produkce nepřesahuje 600 vozů ročně, zákazník si přece musí nějaký čas počkat, aby se na svůj automobil ještě více těšil. V posledních letech se Morgan vedle britských šampionátů znovu vrátil k velkým závodům (24?h Le Mans, FIA GT).


Zdroj: Automobil 12/09
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie