Citroën AMI 6 - Avantgarda

V padesátých letech patřil Citroën k nejprogresivnějším tvůrcům osobních vozů. Když neprošel projekt C10, uvedl před padesáti lety alespoň Ami 6…

Citroën, který v té době vyráběl avantgardní DS/ID a lidovou 2 CV, potřeboval na doplnění střední typ osobního automobilu. Věhlasný konstruktér André Lefebvre (1894 – 1964) se pustil do svého posledního velkého projektu C (= Coccinelle, tedy Beruška) a spolu s kolegy Léonzim a Laurainem navrhl přísně ­aerodynamické čtyřmístné vejce na kolech superlehké koncepce (382 kg) s dvouválcem 2 CV, pohonem předních kol a hydropneumatickým pérováním (tři kulové nádoby ve stylu DS).

To však bylo i pro vedení Citroënu příliš velké sousto, a tak projekt C zastavilo (dochovaly sedva prototypy, o nich někdy příště). Z tohoto pohledu byl Citroën Ami 6, uvedený 25. dubna 1961, sice méně futuristický, nicméně mezi tehdejšími automobily představoval avantgardu. Využil podvozku typu 2 CV s dvouválcem zvětšeným na objem 602 cm3, ovšem s novou karoserií, jejímž otcem byl geniální designer Flaminio Bertoni italského původu (1903 – 1964), který již s Lefebvrem vytvořil tři nejslavnější vozy Citroën (7/11/15 Traction Avant, DS/ID a 2 CV).

Tentokrát vsadil na negativní sklon zadního okna, jenž v té době používaly jen některé americké značky a britský Ford (Anglia 105E a Consul Classic). Jeho návrh však vynikal největší lehkostí, nový sedan Citroën Ami 6 působil neoby­čejně elegantně s velkou prosklenou plochou a vyváženými proporcemi. V roce 1964 verzi sedan doplnilo kombi Ami 6 ­Break, a tak se řada Ami 6 stala nejprodávanějším francouzským automobilem (v letech 1965 až 1966). Vzniklo 1 039 384 vozů Ami 6, z toho 483 986 sedanů s negativním sklonem zadního okna, 551 880 kombi Ami 6 ­Break a 3518 užitkových verzí Break Service. Produkce skon­čila v červenci 1971.

Vývoj Ami 6 (Projekt M) začal podle pamětníků v roce 1956, první náčrty vozu s negativním sklonem zadního okna (Linie Z) pocházejí z konce roku 1957 (Ford Anglia 105E se představil 1959), od prvních kroků se počítalo se čtyřmi bočními dveřmi a inženýr Lefebvre se už na Projektu M příliš nepodílel (byl dokonce proti němu, neboť nechtěl jen derivát 2 CV s jinou karoserií, ale zcela novou konstrukci, již představovala Coccinelle). Flaminio Bertoni dostal úplnou volnost při návrhu karoserie Ami 6 (vůz před uvedením také značen 3 CV); Lefebvre nakonec přece jen přispěl radou, přestože Projekt M vedl jeho kolega Jacques Léonzi.

Ačkoli podvozek Ami 6 ­vycházel z 2 CV s propojenými pružicími a tlumicími jednotkami obounáprav, nová karoserie originálního designu nebyla jen ­výstřední, ale také praktická. Vnitřní prostor i výhled z vozu byly proti 2 CV značně zvětšeny, respektive vylepšeny. Kyvná ramena náprav jsou spojena táhly s vinutými podélně situovanými pružinami, uloženými v tubusech v obou prazích karoserie; speciální dynamické tlumiče jsou u každého kola a proti naklánění vozu navíc třecí tlumiče u čepů kyvných ramen (přední směřuje ke kolu vpřed, zadní jako obvykle vzad).

Vzduchem chlazený dvouválec s protilehlými válci byl převzat z typu 2 CV, ovšem jen ve verzi se zvětšeným objemem ze 425 na 602 cm3. Pohání samozřejmě přední kola, výkon 16,2 kW (22 k) byl při hmotnosti vozu 620 kg přiměřený. Jízdní vlastnosti ­připomínají tradiční houpání kachny 2 CV, ale Bertoniho design (nezaměňovat s Ber­tonem) dává Ami 6 důstojnější vzhled; tvary jsou neobvyklé, ale ladné, ocelové díly karoserie snadno vyměnitelné, střecha vyrobena z plastu. Volant je tradičně jednoramenný jako v DS 19, řadí se pákou na přístrojové desce u volantu, obdélníkové světlomety Cibié byly tehdy také novinkou. Motor postupně sílil, model 1964 už měl výkon 19 kW (25,5 k)/4750 min^‑1 a největší rychlost vzrostla ze 105 na 112 km/h. V květnu 1966 vůz dostal alter­nátor a elektrickou výzbroj 12 V místo 6 V.

Během let došlo také k drobným úpravám designu, na nichž se už Flaminio Bertoni ­nepodílel (zemřel v únoru 1964). Verze Club měla dvě dvojice kruhových hlavních světlometů (1968 – 1969). Citroën Ami 6 byl prvním automobilem, vyráběným v nové továrně v Rennes-la-Janais na základě politiky francouzské vlády (decentralizace produkce). Od roku 1968 dosahoval dvouválec 602 cm3 výkonu 25,7 kW (35 k) s dvojitým karburátorem, stejný stroj poháněl také nástupce Ami 8, jenž však ve verzi sedan přešel na splývající záď. V letech 1969 – 1979 vzniklo celkem 773 344 vozů Ami 8, z toho 405 804 kombi a 27 431 užitkových verzí. V letech 1969 – 1972 bylo také vyrobeno 267 z plánovaných 500 odvozených kupé M‑35, poháněných rotačním motorem podle licence NSU‑Wankel ze společného podniku Comobil/Comotor (NSU-Citroën), ale tím dobrodružství skončilo. ­Citroën zůstal věrný pístovým motorům.

Fotogalerie