Autobianchi - Malá alternativa

Není to tak dávno, kdy Fiat v rámci restrukturalizace zrušil automobilové značky Autobianchi a Innocenti. Poslední vozy Autobianchi byly značkové verze Lancie Y10 pro domácí trh, poslední Innocenti zase Fiaty Duna z brazilské produkce, nabízené v Itálii s touto značkou.

Jméno Bianchi není v italském průmyslu žádným nováčkem. Společnost Edoarda Bianchiho zahájila v Miláně výrobu automobilů a motocyklů už v roce 1898, ale po čtyřiceti letech před druhou světovou válkou produkce vozů skončila. Pokusy o obnovení výroby po válce selhaly pro velké vývojové náklady a také proto, že továrna Bianchi nestačila produkovat motocykly a jízdní kola. Zůstalo jen u prototypu čtyřválcového sedanu s moderní pontonovou karoserií.V roce 1955 vznikla nová společnost Autobianchi S.p.A., která o dva roky později v původním milánském závodě zahájila výrobu malých automobilů Bianchina na základě legendárního Fiatu 500 s dvouválcovým motorem 479 cm3/11 kW (15 k), uloženým vzadu. Dvoumístná limuzínka, tvary připomínající miniaturní kupé s rozvorem náprav 1840 mm a celkovou délkou 2990 mm, procházela průběžnou modernizací a vznikaly další varianty. Později vzrostl objem na 499,5 cm3 i výkon až na 18,4 kW (25 k) podle SAE, objevily se plně čtyřmístná Bianchina Quattroposti (Lutéce) ve verzi Standard a Special, půvabná otevřená Bianchina Cabrio a kombi Panoramica, resp. skříňová dodávka Furgoncino, obě odvozené z Fiatu 500 Giardiniera, který měl plochý dvouválec 499,5 cm3 uložený vzadu pod podlahou. Dodávka měla užitečnou hmotnost 320 kg včetně řidiče. Maximální rychlost těchto vozíků byla 95 až 110 km/h. Bianchiny se vyráběly až do roku 1969. Na Turínském autosalonu 1963 debutoval větší typ Stellina, elegantní roadster s podvozkovými skupinami Fiatu 600D (motor 767, později 792 cm3), který však nedosáhl většího rozšíření.

V polovině šedesátých let si Fiat vybral Autobianchi pro zkoušky nových koncepcí a průzkum zájmu veřejnosti, uvedl několik pokrokových typů s motory vpředu napříč a pohonem předních kol, na nichž si ověřoval řešení, použitá později ve vlastních vozech Fiat 127 a 128. První byla Primula, sedan se splývající zádí, se střízlivými italskými liniemi, moderní ještě dnes. V Turíně 1964 se představila třídveřová verze s výklopnou stěnou v zádi, v Turíně 1965 následovaly dvoudveřová a čtyřdveřová (vzadu bylo šikmé okno a pod ním víko zavazadlového prostoru) a nakonec v roce 1966 provedení pětidveřové. Tvůrcem vozu byl slavný konstruktér Dante Giacosa, dopředu napříč uložil motor Fiat 1100D, 1221 cm3, 43 kW (59 k) nebo 46 kW (62 k), vzadu nechal jen lehkou tuhou nápravu na podélných listových perech. Všechny čtyři brzdy byly kotoučové. Na Pařížském autosalonu 1965 debutovala Primula Coupé, dvoudveřová verze s více sešikmenou střechou zádě a vyšším výkonem 48 kW (65 k) SAE; Coupé Special mělo luxusní úpravu karoserie Touring s metalickým lakem. Poslední série Primuly dostaly modernější motor Fiat 124 (1968 až 1970).

Prubířským kamenem pro Fiat 127 byla naopak Autobianchi A112, malý automobil uvedený na Turínském autosalonu 1969, jenž nahradil Bianchinu. Základní pohonnou jednotkou byl čtyřválec 903 cm3/32 kW (44 k) od Fiatu; postupně přibývaly nové verze, včetně A112 Abarth (982 cm3, 43 kW/58 k DIN; později až 1049 cm3, 51 kW/70 k). Na základě Primuly byl postaven největší automobil Autobianchi, čtyřdveřový sedan A111 ostrých linií sedmdesátých let, s obdélníkovými hlavními světlomety, představený v červenci 1969. Motor Fiat 124 Special byl opět vpředu napříč a poháněl přední kola, výkon vzrostl až na 55 kW (75 k) ze 1438 cm3 objemu, schéma zavěšení kol a brzdový systém pocházely z Primuly. Byla to však už labutí píseň značky, která v roce 1985 zahájila produkci známé Lancie Y10. Automobil byl sice uveden jako Autobianchi, ale postupem času mu toto jméno zůstalo jen pro domácí trh, všude jinde se prodával jako Lancia. Tak skončila automobilka s továrnou v Desiu u Milána, která se zasloužila o slávu výrobků mateřské značky Fiat. Pokrokovost konstrukcí Autobianchi ocenili také odborní novináři v evropské anketě Vůz roku, Primula byla druhá v ročníku 1965 (zvítězil Austin 1800) a A112 druhá v ročníku 1970. Druhé místo patřilo také Lancii/Autobianchi Y10 v roce 1986. Bratranci vozů Autobianchi, totiž Fiat 128 a 127, však prestižní titul Vůz roku vyhrály v letech 1970 a 1972.

Zapomenuté jsou také karosářské kreace, hvězdy Turínského autosalonu, kde v roce 1968 zářila studie kupé Autobianchi s motorem upostřed, postavená ve spolupráci s karosárnou OSI (Officine Stampaggi Industriali), o rok později tam spolu s debutem A112 měl premiéru Bertoneho klínový Runabout, ale u tohoto otevřeného vozu se celá pohonná jednotka A112 odstěhovala před zadní poháněnou nápravu, a v Turíně 1970 vykouzlil svou představu kupé Otas A112 KL karosář Aldo Sessano s pomocí ladiče Franca Gianniniho, Savio vystavoval A112 s plastovou karoserií ve stylu Jeepu a Abarth naladil A112 v široké škále výkonů od 55 do 82 kW (75 až 112 k) s různými motory. Autobianchi A112 se objevily také na závodech a soutěžích, absolvovaly dokonce slavnou Rallye Monte Carlo.


Zdroj: Automobil 08/09
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie